6.1.2025 Guelmim - Maroko
Je brzké ráno, dali jsme si budíka. Městem musíme projet brzo ráno, aby ještě nebyl žádný provoz. Proč? Neřadíme, což je samozřejmě problém.
Kupodivu, Gelmim je velké město a my si našli dílnu skoro uprostřed města, máme to 5,5 km na dvojku. Takže, krokem, což pro nás není nic neznámého, ale přeci jenom, je to nezvyk. Tak si říkám, jestli by to zvládl méně zkušený řidič, odjet skoro 300 km a pak městem bez řazení. Když říkám bez řazení, tak je to tak, že dojedeme na místo, kde potřebujeme zastavit, nebo jednoduše přeřadit. Nic takového, musíme zastavit, zhasnout motor, Zdenda tam silou kopne dvojku a přes startér se na tu dvojku rozjedeme a další rychlost už tam nedá. Na dálnici to bylo o nervy. Z kopce, pokud nějaký byl, narval tam 5, ae jakákoliv policejní kontrola nebo protikopec byla noční můra.
Dojeli jsme liduprázdným Guelmimem s jednou kritickou situací, kdy jeden jediný semafor po šesté svítí červeně a na červené tam stojí auto. Pomalu se suneme, měla by každou chvíli padnout zelená, ta skutečně začala svítit, ale auto stojí dál. Tak ho Zdenda regulérně vytroubil. Totálně ztichlém a spícím městem se nese naše zoufalé troubení. Auto se nakonec hnulo a my mohli projet. Dílnu jsme si našli na internetu. Měla hezké stránky, čistou a velkou dílnu a spoustu všelijakých zdvihů. Ještě v neděli jsme se přes telefonní číslo WhatsAppem spojili s majitelem, řekli mu co potřebujeme a jestli to zvládnou. Prý ano. Jinak jsme si vybrat nemohli. Tady je ohromná spousta dílen, ale my si vybrali spíše podle toho, jak dílna vypadá a co nabízí za opravy.
Stojíme před dílnou a čekáme, otevírají v 9. Pár minut před devátou přichází první mechanik a za chvíli jsou všichni na svých místech, včetně slečny u počítače.
Pan majitel samozřejmě, jako poslední. Přes překladač Zdenda domluvil, co potřebuje, co chce a začalo odstrojování. Okukuju dílnu a lehce mě udivila čistota, pořádek.
Na Maroko je to něco nevídaného. Zkrátka, čekala jsem chaos, hromady zbytků materiálu, špínu, upatlanou podlahu a tak podobně. Ukazuje se, že opravdu je spojka v háji a je nutné vyndat skoro celý motor a tak dál. Zdenda se slečnou hned vybral a objednávají novou spojku.
Mechanici se pouštějí do odstrojování všeho možného. Jediné, o co jsem měla starost, kde budeme spát. Báli jsme se, že nás odtlačí do dílny, ale naštěstí vědí, že bychom jim zablokovali půlku dílny, a tak se ptají, jestli nám bude vadit, že oprava proběhne na ulici.
Samozřejmě nevadí a jsem tomu ráda. Stojíme v boční ulici, kde jsou kolem nás všelijaké dílny, pekařství a na hlavní spousta obchůdků. V pekařství jsem koupila naprosto úžasnou chlebovou placku, ještě teplou!
Takže tady nebude problém ani s venčením Dyka. Jsem spokojená. Naproti v rohové zelenině jsem nakoupila čerstvou zeleninu. Zdenda domluvil cenu za práci, cenu za náhradní díly a práce může začít.
Odpoledne se přišla slečna zeptat, jestli něco nepotřebujeme a pak nám přinesla koflík čaje. K večeru se zeptala Zdendy, jestli něco jedl, jestli nemá hlad? Milé.
Ukazuje se, že jsme s místem servisu udělali dobře. Večer je tady klid, nikdo moc ulicí nechodí, a tak jsme se v klidu vyspali.
Ještě abychom udělali dobře s erudicí a umem mechaniků a teď už jen budeme čekat na náhradní díly. Mechanici říkají, že by to tady mělo zítra být, ale my se domníváme, že jestli to bude trvat den, dva, tak budeme moc rádi. Jsem zvědavá, jak dlouho tady budeme.
