Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 16.08.2019

klikni na modrý odkaz níže plné funkce pouze v PC mobil ukazuje jen foto

smile

Tady dnes jsme



Pár řádek o výdajích

Stravování a výdaje na jídlo.

Nedá mi to a ještě napíšu pár řádek. Včera jsme měli na skype relaci s kolegáčkem, který už mnoho let jezdí s bydlíkem a dlouze jsme probírali naší útratu za jídlo, za potraviny. Nevěřil, že se opravdu do těch peněz, které uvádím v měsíční tabulce  vejdeme a že opravdu zvládáme za takový to obnos kloudně jíst. Jelikož vím, že to asi zajímá více lidí, protože se nás někdo občas dotáže, jestli je to možné s takovým obnosem žít a přežít, tak se kratičce zmíním a tom, jak to děláme my.

Ano, je to možné a skutečně ta útrata je taková, jakou uvádím v měsíčním přehledu. Hned na začátku je důležité si uvědomit, jestli jedu na vytouženou dovolenou po mnohaměsíční práci a tak si plně zasloužím vše, včetně přepychu drahých večeří v restauraci a zkrátka si tu dovolenou užiju a určitě jí nebudu a nehodlám trávit pobíháním po obchodech, cmunděním večeře a potit se v poledne u sporáku, když mohu ležet na pláži a odpočívat. To, co zde začnu popisovat je naše zkušenost a naše řešení dané situace a problematiky, kdy my máme dost času pobíhat po obchodech a dost času na večerní vaření. V žádném případě neodsuzujeme cestovatele, kteří každý večer stráví v restauraci a užívají si skvělé obědy z místních občerstvení, protože jsou na dovolené a tu si chtějí užít. Mě by taky na vytoužené dovolené nikdo nedostal k plotně ani párem volů.  V dobách minulých jsme také rádi jezdili na dovolené s plným servisem a tak vím, o čem hovořím. Nyní je situace jiná a tu bych ráda drobet přiblížila.  Musím předeslat, že jsme totální abstinenti. Úplně u nás odpadají náklady na alkohol. Já jsem se ještě a stále nezbavila své závislosti na cigaretách, ale nekupuji si cigarety, ale balím si maličké rychlovky, jak těm mým výtvorům říkám, nebo druhé jméno je, smotky. Tabáku spotřebuji velmi malé množství a to uvádím v ostatních nákladech. Ale zpět k potravinám a stravování na cestě. Důležité je, si hned na úvod uvědomit, že máme nějaký, určitý obnos peněz, které jsme si stanovili na jídlo a i na ostatní výdaje. Měli jsme hned na začátku stanovený nějaký plán a finanční rámec, do kterého se jednoduše musíme vejít, jinak musíme zastavit na několik měsíců nebo to celé odpískat. Vracím se ještě k jedné otázce, zda lze toto vše financovat z důchodů. Ano, lze, ale, ale, ale k tomu se ještě dostanu. Finanční plán byl jasný a odrážel se od našich příjmů a od našich domněnek co nás asi, možná čeká.

Pití, nekupujeme prakticky minerální vody ani žádné jiné balení vody. Pijeme vodu převařenou, dělám každý den i dvě veliké konvice čaje a v létě jsem dělala čaj do vysoké nádoby a chladila jsem ho v lednici. V nádrži na vodu máme stříbro, originál výrobek na 1000 l nebo na rok. Máme opravdu vodu čistou, ale bez života. Čerstvou vodu ještě hodně řešíme kanystrem na vodu. Ty kanystry máme dva a pokaždé, jakmile se dostaneme k čerstvé vodě, hned je tankujeme. Ty dva kanystry mám na vaření a na čaj. Nicméně, Zdenda je z kamionu zvyklý na minerální vodu a je pravdou, že jí kupujeme jednou měsíčně balík a ten je jen pro Zdendu, když má po cestě žízeň. Já jsem balenou vodu vyřadila už dávno. Takže stále a pořád a vytrvale vařím hektolitry čaje a ten dochucuji trochou cukru, trošičku šťávy a slzu citronu. Jen aby to trošku vonělo a chutnalo. Nejsme žádný fajnšmekři, ale kupujeme buď ovocný čaj, nebo velké balení sypaného. Takže pití je velice laciné.

Snídaně je v duchu chleba, veky, toustového chleba, zkrátka co je aspoň trochu cenově dostupné. Příklad: v Turecku byl vynikající chleba za velice slušnou cenu cca okolo 25,- Kč za kilo. V Řecku je nejlevnější toustový za 2.1 Eur 1 kg a občas v Lidlu, kde mají pekárnu a dopékají klasický chleba 1 kg 1,89 Eur. Ale to je jen, když mají pekárnu, jinak jen toustový, ještě je možnost bagety, ale ty jsou už okolo 3,5 Eur za kg. Takže v Turecku jsme si dopřávali chleba a v Řecku si zase můžeme dopřát vepřový steak. K snídani máme každé ráno klasiku, med, máslo, marmeládu, sýry, mléko, müsli, a jogurt. Jogurt byl jen v TR, tam jsme se v něm mohli pomalu koupat, jak byl laciný a výborný, v GR si ho nekoupíme, protože ho mají hodně drahý. Občas udělám palačinky, lívance nebo volská oka, když jsou vajíčka za dobrou cenu. Zkrátka jde o to, nebortit se z něčeho, co nemůžeme ovlivnit a snažit se žít tak, jak to jde nejlépe. Teda, pardon, jíst. Takže máme rozpočet a máme nějaké možnosti a nastupuje kouzlení s tím, co máme. Samozřejmostí jsou akce. Naštěstí platí týden a vždy na konci jsou nové katalogy a tak to projedu a rozhodujeme se co koupit do zásoby anebo, nekupovat hned, ale počkat si. Například, věděli jsme z letáku Lidlu na další týden, že budou v akci vejce, které jsou speciálně v Řecku drahé, okolo 5,-  Kč. Počkali jsme tedy a koupili plato a půl. Máme vejce pomalu na dva měsíce. Byla avízovaná sleva na kuřata 1,99 Eur/ kg. Vybrala jsem vše nasyslené  v mrazáku a počkali jsme si na slevu a nakoupili a doplnili mrazák. A takto to řešíme se vším. Pokud jsou v akci těstoviny, bereme, olej, bereme, mléko, bereme. Zkrátka nakupujeme hodně ve slevách a v akcích. Vyřídila jsem si slevovou kartu v Carefouru a i když je to veskrze drahá prodejna, akce se hodně vyplatí. Když jsou drahá rajčata, počkáme si na slevu a jinak kupujeme jen po pár kouskách. Jsme dva měsíce v Řecku a ještě jsme nekoupili jablíčka. Máme je rádi, ale 1,4 Eur za ně nedám. To si raději koupíme v akci pomeranče nebo mandarinky za 0,5 Eur, ale zase, normálně stojí okolo 1,2 – 1,5 Eur tak proč si pár dnů nepočkat.

Vůbec nekupuji uzeniny. Jednak jsou drahé, druhak jsou nezdravé a za třetí je nepotřebujeme. Občas něco koupím jen pro zpestření. K čočce stačí volské oko, okurka a na chleba máslo a sýr nebo džem a med.  Naučila jsem se dělat paštiku z kuřecích jater a je vynikající a ta nám nahrazuje doby dávno minulé, kdy jsme si ani jeden neuměli představit nákup bez nějaké té uzeniny apod. Dále je to o množství a střídmosti. Okurky, když už jsem na ně narazila, tak použiji zrovna příklad z dneška. Okurky v GR stojí 1,2 Eur a tak když je otevřu, nafasujeme každý jednu velkou nebo dvě malé a zbytek uschovám k dalšímu jídlu nebo pod maso na Znojemskou omáčku, nebo do těstovinového salátu. Zkrátka, normálně bychom tu sklenici snědli na posezení k té jedné čočce. Oba máme kyselé okurky rádi, mohli bychom je zbaštit na posezení, ale takto je to se vším. V TR byla nesmírně laciná zelenina a tak jsem dělala hromady salátů ke každému jídlu. Tady je to o jednom rajčeti, o které se rozdělíme a taky to stačí. Salát jsem se naučila dělat do zásoby ze zelí. Koupím hlávku zelí, už mám vychytáno, aby nebyla nijak velká, maximálně kolem dvou kil a dělám zelný salát s nastrouhanou mrkví, tu jen pro oko, cukr, sůl, ocet a olej. Nejlépe olivový. Mám ho v kuchyni, ale šetřím si ho právě na saláty a podobné dobroty. No a ten salát zamíchám v lavoru a naplním ho do dvou umělohmotných kyblíčků od šašliků z Estonska a strčím do ledničky. Ty kyblíčky používám proto, protože se mi krásně vejdou na sebe do jedné z polic a nezaberou tolik místa. Salát se hezky rozloží a máme ho na týden i déle. Když nás večer honí mlsná, tak je taky skvělý a to pak za pár dní dělám další várku. V GR se dá v akci koupit v akci velmi slušně vepřová krkovice, kotlety, plecko. Právě byla akce v Lidlu koupili jsme tři kila v balíčku výborné krkovice. Tu jsem rozhodila po dvou plátkách a dala na mrazák. Jinak bych jí za 6,5 Eur nekoupila, ale byla za 3,1 a to už jde. No a pak jde také o to, že si člověk nemůže stěžovat, že něco nemá, nebo že má něco rád a ono je to drahé. Respektive, nelze si říct, tak to bych nedělal, nebo to je šílené, nekoupit si kilo hovězího. Ano, lze si ho koupit, v tom není problém, ale problém je v myšlení. Pokud budeme takto přemýšlet, pak nemáme šanci se do rozpočtu vejít, protože to není jen o tom pitomém kile hovězího, ale těch lákadel je spousta a pokud nebudu u nákupu přemýšlet, naše cesta bude velmi, velmi krátká.

Tím vším se dostávám k vaření jako takovému. Vařím převážně večer a to vždy ve velkém. Z jednoho kuřete, které mám k dispozici, kupujeme vždy velké, alespoň 1 ¾ kg, vykostím a postupně zpracuji např. stehna rozkrájím na dílky a ty mám na omáčku, prso jedno na plátky a je další omáčka, druhé prso buď uložím, nebo naložím do koření na plátky s bramborem, nebo na orestování do těstovinového salátu apd. Vykostěný skelet i s křídly nacpu do papiňáku s kořenovou zeleninou, uvařím skvělý vývar do kterého oberu zbytek masa. Vývar je klasický s nudličkami, kapáním apd. Jako přílohu rovnou uvařím hrnec rýže, těstovin apd. Vše pak nandám do mističek po dvou porcích, tedy jeden oběd nebo večeře pro dva, nechám vychladit, vystydnout a dám do ledničky. Takto mám najednou několik druhů jídla s tím, že z toho jednoho kuřete uvařím tři porce omáčky, čtyři porce polévky, tři porce rizota a tři porce další omáčky nebo tři porce těstovinového salátu za tepla. Tento systém mi umožňuje se několik dnů vaření nevěnovat a jen ohřívám hotové, nebo maximálně dodělám přílohu. Hodně chodíme po památkách, couráme se po pláži, po městě a jsme celé dny mimo auto a pak, když přijdeme hladový, jen ohřeji připravené a oběd je během chvilky hotový. Takže také nestojím soustavně u plotny. To bych nedělala nic jiného a nikam bychom se nedostali.

Na výlety sebou nosím svačinku. Malou. Čaj a jablíčko nebo pomeranč a sušenku nebo sendvič jen z dvou plátků chleba a sýra. Bohatě to stačí a nemáme potřebu si po cestě dávat nějakou sice dobrotu, ale pro nás drahou jako je sendvič za 3 Eur, když za ty samé peníze koupím kilo masa. Zkrátka, dříve bychom koupili kuře, to v troubě upekli a snědli na posezení. Teda skoro, ale oba dva jsme žrouti a zbaštit jedno kuřátko k obědu nám nečiní žádný, ale vůbec žádný problém. Tak, to je taková malá ukázka, co vše lze vykouzlit z jednoho kuřete a když to vše proložím plněnými bramborovými knedlíky, čočkou na kyselo, špagetami s omáčkou, zapečenými těstovinami, občas lívance a palačinky, pomazánky na chleba, sýrové omáčky, atd atd. Je důležité nezabředat do složitých příprav jídla. Místa a prostoru je málo a tak se musí kouzlit, nejlépe, vše z jednoho hrnce.

Sladkosti: jakmile nastartujeme centrálu, ihned peču koláč, Zdendovi jeho oblíbené muffiny a nebo kynuté šátečky, koláčky, perník. Jinak sladkosti téměř nekupujeme. I když občas koupíme nějakou sušenku a tu si pak po pár kouskách dáme ke kafíčku.

Nyní jsme velmi hluboko pod plánovaným rozpočtem na jídlo, ale zase jsme velmi vysoko nad plánovaným rozpočtem na naftu. Takže, jedno vyrovnává druhé. Zatím se nám nedaří plnit limit na naftu, což je 1000 km měsíčně a cca tři tisíce korun. Je to z naprosto pochopitelných důvodů. Zatím jsme to opravdu dodržet nemohli a ještě letošní rok bude ve znamení vyšších výdajů za naftu. Čeká nás cesta na sever a tam také nemůžeme být nijak valně dlouho. Nejenže je to tam pro nás drahé, ale musíme překonat poměrně velkou vzdálenost a těch našich tisíc kilometrů? No, to bychom tam byli pomalu rok.  Sever musíme časově zvládnout tak, abychom se stihli vrátit na jih, než v naší báječné kotlince český napadne sníh.

A co říct závěrem? Vše se dá zvládnout, pokud se chce a pokud je vůle na celé osádce. Nemůžeme remcat, že je něčeho málo, zkrátka je toho tolik, kolik si můžeme dovolit a pokud se nám podaří shodit nějaké to kilo navíc, které na sobě taháme, jenom dobře, ale zatím, po roce takovéhoto stravování, mohu konstatovat, nic moc se nám zatím nepodařilo někde cestou ponechat. Snažím se vařit, jak nejlépe dovedu a Zdenda oceňuje jak snahu, tak lásku a péči, jakou dávám těm našim jídlům. Já zase oceňuji Zdendu, jako velmi vděčného strávníka, kterému chutné téměř vše a je schopný i velmi nepodařený výtvor velmi hezky pochválit a je nevybíravý, což je u chlapa velká vzácnost a já vím, o čem mluvím.  

Teď mě napadá, že jsem zapomněla na jednu z otázek, cestování a důchod, tak až příště se k tomu vrátím pár slovy, jak si myslím, že by to mohlo fungovat.  

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ