Parthenón - Athény
Parthenón - Athény
Rok zapsání: 1987
Poloha: N37 58 15.1 E23 43 34.3
Fotogalerie prosím přejděte na modrý odkaz níže:
Parthenón (řec. Chrám panen) byl hlavním chrámem antických Athén zasvěceným bohyni Athéně Parthenos -Panenské. Byl vystavěn v letech 447 - 438 př. n. l. na athénské Akropoli a jak už jsem psala v cestopise, Akro poli, znamená „ horní město.
Parthenón byl postaven jako řecký chrám dórského řádu, ale některé jeho prvky jsou řádu iónského. Ke stavbě bylo použito mramoru z nedalekých lomů. Ve starověku byl vnímán jako nejkrásnější dórský chrám. Uvnitř stávala 12 m vysoká socha bohyně Athény ze zlata a slonoviny – dílo sochaře Feidia. Ve fotogalerii je jedna z nejzdařilejší kopií původní sochy v životní velikosti z Archeologického muzea v Athénách.
Uctívání bohyně Athény v Attice je prastarého původu. Město Athény odvozuje své jméno od jakýchsi posvátných subjektů „athénas“, které nakonec přešly v antropomorfní (člověku podobnou) abstrakci Athény. Tato představa bohyně - matky byla pozdějšími společenskými změnami upravena na panenskou bohyni s vyloženě mužskými atributy tak, jak ji známe z historické doby.
Potom, co perská vojska za řecko-perských válek dvakrát vyplenila Athény, bylo třeba toto město včetně chrámů opravit. Nejprve však přišly na řadu stavby praktického významu. Kimón dal opravit opevnění Akropole. Potom, co se do čela obce postavil Periklés, bylo rozhodnuto o rozsáhlé stavební obnově Athén. 451-448 př. n. l. byly vybudovány loděnice, suché doky a arzenál v Peiraieu a současně byl zvýšen počet triér na 300. V Peiraieu byla také vystavěna obilní tržnice pro zabezpečení výživy města a ještě před skončením řecko-perských válek také opevnění Athén s tzv. dlouhými zdmi, které chránily cestu z Peiraiea do Athén. Posléze se započalo s přestavbou chrámů a kulturních staveb a roku455 př. n. l. byla započata i přestavba jižního cípu Akropole, kde měl stát menší chrám Athény Niké. Tyto záměry však byly přerušeny ve prospěch ucelenější přestavby Akropole a vybudování hlavního Athénina chrámu - Parthenónu.
Roku 1460, potom co se Řecka zmocnila Osmanská říše, byl chrám přeměněn na mešitu. Turci sochařské výzdobě neublížili a jejich stavební úpravy se omezily pouze na přístavbu minaretu u jihozápadního rohu. V roce 1687 došlo k největšímu poškození chrámu v historii. Do Athén tehdy vnikl s benátským vojskem hrabě Königsmark, jako podvelitel vojevůdce Francesca Morosiniho. Turecká posádka se i se zásobami prachu opevnila na Akropoli a za prachárnu zvolila právě Parthenón. Proto jej benátská vojska začala ostřelovat, ačkoliv jejich velitelé význam stavby znali. 26. září 1687 zasáhla jedna benátská střela Parthenón, pronikla jeho střechou a způsobila výbuch uloženého prachu. 300 lidí přišlo o život a stavba se rozbortila na dvě části. Za tři dny se turecký velitel vzdal. Na památku vítězství chtěl velitel Morosini odvézt sochařskou výzdobu západního štítu, ale díky neobratné manipulaci se střední část štítu zřítila a mramorové plastiky se roztříštily. Některé části posbírali benátští vojáci a odvezli je do různých částí Evropy. To byl počátek rozptýlení parthenónských mramorů po evropských sbírkách. Ještě ve válce o osvobození Řecka utrpěl Parthenón v letech 1826 a 1827 jisté poškození. Potom, co Řecko získalo nezávislost na Osmanské říši (1829), nastala nová epocha v dějinách této stavby.
Potom, co Řekové získali v roce 1832 ve válce o nezávislost kontrolu nad Athénami, počali se o Akropolis a Parthenón starat jako o svůj národní symbol, památník veliké minulosti. Záštitu nad ním převzala Řecká vláda. Ihned byly odstraněny středověké a turecké stavby s Akropole, včetně minaretu a mešity vestavěné do trosek Parthenónu. Od počátku novodobé státní suverenity Řecka byly snahy o odbornou rekonstrukci nebo konzervaci chrámu, které však ztroskotávaly na nedostatku prostředků. Později se do záchrany památky vložila EU jednak se svými prostředky a také s nabídkou odborníků a techniky. Permanentně probíhající rekonstrukce se z pohledu návštěvníka zdá jako nekonečné dílo.
Nerada bych se zde zaobírala osobními pocity, ty jsem popsala ve Zprávách z cest 7. 3. 2016, každopádně, Parthenón je historický monument, který by bylo dobré jednou za život navštívit.