9.12.2014 Bulharsko x Turecko
Zdenda zatím vyspává. Skoro celou noc se mořil s fotkami do stránek a já sedím u počítače a píšu. Vypadá to, že dneska bude pro změnu pršet, fouká vítr a je lezavo. Nevím ještě kolik je venku stupňů, ale nic moc to nebude. Ráno jsem se krásně osprchovala a uvařila si kávičku, v autíčku máme krásné teploučko a je mi fajn, jak by řekla kamarádka Petra „ houby zle „. Jen, kdyby se oblačnost drobet roztrhala a vysvitlo sluníčko. Hned by to bylo veselejší.
Akorát jsem si uvědomila, že když jsme se rozhodovali o typu a modelu auta, tak jsme nechtěli oddělenou koupelnu. Přišlo nám to jako zbytečné mrhání místem. Spousta modelů má sprchový kout spojený s toaletou a umyvadlem. Taková trojkombinace. Sprcha je miniaturní a odděluje se posuvnou přepážkou od toalety. Po týdnu bydlení v autě mohu zodpovědně prohlásit…. Sláva za oddělenou sprchu. Je to paráda se pohodlně vysprchovat a následně neuklízet a nevytírat zbývající prostor, kam se nutně dostane pára a voda. My jsme hlavně měli strach o dřevěné skříňky vedle a pod umyvadlem, které musí trpět vlhkostí. Po pár letech používání se veškerá dýha bude vinou vlhkosti odlupovat. Nakonec náš Flíček má sprchu prostornou, oddělenou a je to fajn. Sprchový kout používám na odkládání lavoru na mytí nádobí, nebo pak bude mít využití pokud to nepůjde venku na sušení vypraného prádla nebo, na látkový pytel na prádlo, které bude čekat na vyprání v prádelně.
Tady jsme denska spali
Molo a přístav v Pomorie
Dneska nás čeká vjezd do Turecka. Zdenda taky v Turecku nikdy nebyl a to projel celou Evropu, ale do Turecka nikdy práci neměl. Tak jsme oba dva zvědavý jak to tam bude fungovat. Konečně hlavně ty šortky a sukýnky přijdou ke slovu…..
Za chvíli vyndám Průvodce Tureckem a Istambulem od National Geographic a začnu předčítat co nás čeká a nemine. Tolik času jsme se připravovali a stejně máme velké nedostatky v přípravě. Například jsme si nestihli zjistit kolik je cena nafty v Turecku….. a spoustu dalších důležitých informací. Já se osobně nejvíce těším na Velký bazar v Istanbule. Byla jsem na bazaru v Káhiře, ale to je prý slabý odvar. Nicméně s ohledem na mojí zázračnou vlastnost, ztratit se v lese za prvním smrčkem, bude asi dobré nějaké pevné spojení se Zdendou. Mám na mysli kus provazu nebo něco podobného. Každopádně budeme mít každý svůj mobil a telefonní čísla na ambasádu a policii a GPS polohy auta. To by mohlo stačit.
Tak hurá do Turecka.
Zatím jsme ještě v Bulharsku je 15h a dáváme si pozdní oběd. Slepičí polévku a domácí nudličky, špagety s omáčkou a strouhaný sýr. Zákusek ke kávičce nebyl, neb jsme oba tlustý a máme nadváhu.
Naposledy tankujeme v Bulharsku a na pumpě jsme se zdrželi. Měli internet a vodu. Tak Zdenda umyl Flíčka, zase se skví novotou a já jsem honem nacpala připravené fotky a texty do stránek. Stejně jsem stihla udělat jen polovinu. Nafta byla taky za rozumnou cenu, dotankujeme plnou a po obědě hurá na Turecko.
Vjezd do Turecka byl hodně zajímavý. Nejdříve stoupáme pomalu až do oblak naprosto příšernou cestou uprostřed smíšeného lesa. Neuvěřitelná cesta mířící k hraničnímu přechodu. Mile nás překvapilo, že hraniční přechod tady opravdu je. Jsme 660m nad mořem.
Na výjezdu z Bulharska je kontrola dálniční známky. Museli jsme celníkovi předložit útržek z dálniční známky. Nevím, co by se dělo, kdybychom ho neměli, nebo zahodili nebo o něj jednoduše nějak přišli. I kdybychom dálniční známku nechtěli na vjezdu koupit a podařilo se nám bez úhony objet všechny možné i nemožné placené úseky, které nejsou jen dálnice, tak na výjezdu to stejně zacvakáme. Stejně by nás oškubali nejspíše pokutou, jak jsme si mohli dovolit ji nekoupit. Je velkou otázkou, jak vysoká by ta pokuta byla.
Bohužel je pekelná mlha a cosi padá z oblohy. Fotit se nedá vůbec nic. Auta se před námi vynořují jako strašáci.
Máme za sebou projeté první moře Evropy. Černé moře. Je to sice krátké pobřeží, ale taky pobřeží. V Istambulu opustíme Černé moře a Marmarským zálivem se dostáváme do Egejského moře a už jsme ve Středozemním moři.
Po kontrole auta a nás jsme vpuštěni do Turecka. Děsivá silnice se změnila v perfektní, novou čtyřproudou dálnici. Bohužel než nás odbavili na hranicích je tma a tak z okolí nemáme nic a ujíždíme do malého městečka Kirklareli. Město je podle mapy malé, ale úžasné. Neodolali jsme a vrhli se do víru života v ulicích a uličkách. Hned jsme prolezli několik obchodů s potravinami, abychom věděli jak se pohubují ceny jídla a okukovali jsme život. Paráda. Nesmírné množství jídelniček, různých bister a hlavně Kebab a všechny možný vývařovny. Ty tu vévodí a jsou třeba tři vedle sebe s úplně stejným sortimentem. Všichni nabízí skoro stejný druh jídel, ale v obrovském množství. Krásné prodejny všeho možného od značkového oblečení, parádní nábytek, super moderní kuchyňské vybavení no moc pěkné. Mě uchvátil růžový papiňák se srdíčky naprosto skvostný design . Zdendovi se líbili prodejny v bočních uličkách, které jsou nacpané vším. Od lustr háku, motorovou pilu, barvy,všelijaké nářadí, nádobí, trubky na vodu, po hadr na podlahu. A turecký med. Vedle prodejen s tunami oříšků si můžeme koupit pravý turecký med v několika verzích a obrovských plátech. Dočetla jsem se, že turecký med je jedním z největších vývozních artiklů Turecka. Jelikož jsme včera přijeli dost pozdě, nemáme vyměněný žádný peníze tak jen mlsně koukáme. Zdenda dostal z té přemíry kebabů, špízů a karbanátků pekelný hlad a tak jdeme domů na večeři. Bohužel nemáme signál na internet a tak si pustíme do repráčků Toulky českou minulostí a spíme. Trocha historie Turecka je v Můj milý deníčku. Bude, jakmile to stihnu napsat :-)
Dnešní trasa je 153 km