4.6.2015 poloostrov Pärispea

Už máme zase krásný den a tak vyrážíme na další cestu a to na nejsevernější cíp Estonska a to poloostrov Pärispea.

Celou cestu nás obklopují nádherné hluboké lesy a občas skvěle posazené v zeleni na perfektně vysekaných trávnících chaloupky, chalupy, dřevěnice, sruby a haciendy.

Na vysekané trávníky jsou tady úplně všichni zatížený. Ale to nejsou trávníčky jen okolo domu, ale pozemky jako hrom, veliké a členité s jezírky a poházenými balvany a spoustou kytek. Ksakru, tady je to tak pěkné.

Cestou míjíme veliký kemp pro karavany, jen jsme tam nakoukli a jeli dál. Ve fotogalerii je nafocený ceník a tady je odkaz www.lepispea.eu .  Ale pro ty, kteří nemusí vymoženosti kempu hned kousek dál je překrásné místo na táboření, vlastně hned dvě místa za sebou.

Je to vlastně konec silnice, která vede poloostrovem a na konci je nejen veliká pláž s možností dlouhých procházek po pobřeží, zprava po kamínkách i z leva po písku, ale ještě velmi slušné, zánovní, vykamínkované  parkoviště se zastřešeným sezením, grilem a jak jinak, novou kadibudkou.

Zase jsou tady dotace z EU, ale velmi dobře investované.

Cestou jsou zde již běžné mokřady a v létě to musí být peklo.

Teď už je tady plno komárů a při bezvětří to bez repelentu nejde. Mokřady jsou zajímavé, pořád je na co koukat a co obdivovat.

Zůstáváme na mysu Perekkari do zítřka. Pekelně fouká vítr, ale neprší.

Dnešní trasa je  50 km.