19.6.2015 Cesis
Na dnešek spíme na velikém parkovišti kousek od silnice. Nic moc. Před námi je malý hotel s obrovskou, pečlivě posekanou loukou, velkým jezerem a bránou. S ohledem na to, že tu jen přespáváme, tak to nijak moc neřešíme. Ráno, vyrážíme po P14 směr Cesis.
Trošku se odkláníme od moře, ale tam nás žádná historie nečeká a v Cesis má být pěkný prastarý hrad a tak si děláme malou zajížďku. Silnice P14 je poměrně vytížená silnice a připomíná naší slavnou D1. Taky postavená z panelů a taky v rekonstrukci. Zdenda má akorát obavy, aby neskončil asfalt a zase jsme neskončili na šotolině. Asfalt nám nesebrali a Cesis je před námi.
V 11. a 12. století obývali oblast Latgalci a Livové. Cesis se poprvé jako název objevu v pramenech roku 1206 a rok na to tady začali němečtí křižáci stavět kamenný hrad. Historie města, jak je možné se dočíst je něco neuvěřitelného. Když to člověk čte, tak si říká, jak je vůbec možné, že tu nějací lidí vůbec přežili a zůstali. Až do 15. století město prosperovalo, stalo se hanzovním městem, razily se tu mince a fungovala škola. Bylo to kupecké město a město plné řemeslníků. No a pak to začíná. 1577 město i hrad vydrancoval Ivan Hrozný, pak se tu vystřídali Švédové a Poláci. 1671 a 1686 město téměř lehlo popelem za velkých požárů. Následovalo dobytí Sady 1700, Švédy 1701 a Rusy 1703. Dále mor 1710 a další velký požár 1748. No a pak už město patřilo ruským šlechticům až do vyvlastnění v roce 1920 a koncem osmdesátých let bylo Cesis první město, kde vyvěsili lotyšskou vlajku přestože ještě země patřila pod SSSR. Což bylo velmi odvážné.
Cesis má veliký, řádový hrad asi nejlépe zachovalý z celého Lotyšska a patři k nejsilněji opevněným hradům v celém Pobaltí, pouze hrad v estonské Viljandi měl mocnější fotifikaci.
Tzv. Nový hrad byl postaven v roce 1777 na místě hradeb starého hradu.
Ten je velmi pěkně rekonstruován a i na starém hradu je vidět snaha o rekonstrukci. V době naší prohlídky se zrovna pracovalo na nové střeše jedné z věží.
Zdenda si prohlédl hladomornu.
Pod hradem je velký, krásně udržovaný park s velkým jezírkem a několika altány.
Svrchu na nás vykukuje maličký světle modrý pravoslavný kostel.
Další zastávkou je dominanta města a to gotický luteránský kostel sv. Jana, který také prošel několika přestavbami od svého vzniku v letech 1281 – 1284. Tehdy byl postaven jako dóm livonského řádu.
Růžové náměstí, které slouží už od 13. století jako hlavní náměstí města a bývalo zde tržiště. Stával zde pranýř a hlavní studna města. Dneska je to jedno z nejhezčích míst, pokud pominu hradní park. Jinak máme pocit, jako by se tady zastavil čas. Spousta starých polorozpadlých domů, zatlučená okna a dveře.
Někdy máme pocit, jakoby se tu čekalo, až to tak nějak samo spadne. Je sice všude čisto, ale ten rozdíl oproti estonským starým centrům je veliký.
Až nás to mrzí, jak je na každém kroku vidět, že tady zkrátka ty peníze nejsou. Všude je čisto, to musím uznat, ale jinak je to o třídu někde jinde. Také je vše placené, každé místo na parkování, každá odbočka k moři skrývá placený kemp nebo stání. Na parkoviště RMK jako v Estonsku si tady nehrají.
Zdenda nachází krásné místo u rybníka. Z jedné strany rybník a z druhé strany řeka Gaula. Doporučujeme navštívit infocentrum na hradě, kde nás vyzásobili spoustou map oblasti a dokonce už máme i mapu Rigy. Několik map je i jen nabídka kempů v celé oblasti s legendou, co vše nabízí. Nejsou uvedené ceny, ale cestou na naše noční stání jedeme okolo jednoho parkoviště pro obytná auta, kde na betonu s toaletou a wifi 15 Eur za auto + něco ještě za každou osobu. To přesně nevím, jeli jsme jen okolo, ale placených kempů je v této naší oblasti požehnaně. Spíše bude problém nalézt hezké místečko a zadarmo. Ale Zdenda je mistr v hledání krásných míst na noc a když teď se pustil do rybaření, tak nemám obavy.
Dneska budou čokoládové rohlíčky z listového těsta.
Dnešní trasa je 54 km
