Bakas - Papes 14.7.2015

Liepája, město se vyvinulo v pohanských dobách, kdy zde žili Livové a Kurové. První písemné dokumenty o městě spadají do roku 1253, kdy se město dělí územím mezi livonský řád a kuronského biskupa. Dále se město zmítalo mezi Pruskem a Ruskem. Nejdůležitější byl místní přístav a poté výstavba železnice. Car Mikuláš II věřil, že město má ideální vojenskou strategickou polohu a to už městu zůstalo i po celou Sovětskou éru, kdy plnou třetinu obyvatel tvořili vojáci. Za báťušky cara se postavila veliká pevnost a ihned okolo ní vzniklo celé vojenské město. Pevnost se sice nikdy nevyužila, a když Liepeju okupovali Němci, tak si tady hezky pěkně pevnost s množstvím vojenských budov předávali a využívali. Rusové zde, tak jako všude jinde, vystavěli ohyzdné paneláky a město obsadili vojáci a 26 tisíc členů vojenského personálu. Strašné a nepředstavitelné číslo s ohledem na to že město má nějakých 100 tisíc obyvatel.  Leipája se stala vojenským, polozavřeným městem a přístav sloužil jako vojenská strategická základna. Až po znovunabytí nezávislosti v roce 1991 se přístav stal opět komerčním, začala veliká snaha o rekonstrukci města a posledním ruským vojákům trvalo tři roky, než opustili město. Bohužel tu po nich zůstala spousta vybydlených, ošklivých paneláků se zatlučenými okny. Je to ohyzdnost města a snad dojdou peníze i sem, na likvidaci i těchto škod a památek, o které nikdo nestojí. 

Ujíždíme k Litvě a cestou zajíždíme k dalšímu parádnímu parkovišti, kde nocovala naše včerejší návštěva Jitka s Petrem.

Krásné místo, pár kroků od moře. Vřele doporučujeme k zastavení a přespání. Dáváme si na grilu obídek, místní grilovací klobásky, Zdenda k tomu přihodil brambůrky a cibuli a už se griluje.

Dříví je nachystané a za chviličku je oběd na stole. 

Dvě rajčátka s cibulkou a jako moučník kousek melounu.

Zdenda se vrhnul na borůvky s příslibem borůvkového koláče.

Tady předvádí, že neujídal.

Ujíždíme dál na Zdendou vybrané parkoviště na noc. Příšerná silnice z Liepady do Litevské Palangy. Silnici opravují a je plná semaforů, kdy je provoz sveden do jednoho pruhu. Nekonečných pár kilometrů a to ještě netušíme, že jakmile uhneme ze silnice, pojedeme dalších 15 km totální šotolinou na vyhlídnuté parkoviště. Pár aut nás míjí a během chvíle oblaka prachu změní našeho Flíčka k nepoznání a to ho včera Zdenda vydrbal. Parkujeme v přírodním parku Papes kousíček od moře. Pěkné parkoviště na konci lesa a velký plac pro hodně aut.

Jen je srandovní toaleta za 0,5 Eur, když všude je les, tak s tím jsme se tady ještě nesetkali a to ještě vyhrožují, že jsme pod kamerovým dozorem. Na konci světa, budiž. No, nevím jak dalece je toaleta využívána a jak dlouho by prodlouženému ramenu zákona trvalo přijet na místo, pokud by se tu něco dělo. Po té příšerné šotolinové cestě by to asi žádná moc velká rychlost nebyla. Každopádně pěkné sezení s grilem a udírnou, dřevěné chodníčky pomalu až k moři.

Tak a já jdu upéct ten slibovaný borůvkový koláč s drobenkou. Sluníčko svítí, baterky máme nacpané tak bych ho měla v klidu za pomoci sluníčka upéct.  Dneska ještě máme další příjemné setkání. Takové drobet mezinárodní. Pán z Čech přijel sem za kamarádkou, která sem přijela z Anglie a vše hostí další kamarádka z Lotyšska.

Alespoň takto jsme to pochopili, ale všichni byli nesmírně příjemný a tak je tímto ještě jednou zdravíme a přejeme všem hezkou dovolenou a krásné počasí. Foto na poslední chvíli. 

Dnešní trasa je