Swieta lipka 22.7.2015

Kohout, ten uřvaný ze včerejška, nás nenechal dospat. Statečně už od rozbřesku celé vesnici hlásil, že už je ráno a tedy i nám, a že je asi čas vstávání. Říkala jsem si, takový kohoutek na víně, to by nemuselo být špatné. 

Snídani si přesto v poklidu dáváme a probíráme co nás dneska čeká.  Jedeme se podívat na Hitlerovo Vlčí doupě.  Vůbec jsme netušili, že něco takové existovalo. Každopádně, Hitler si tady nechal vybudovat neskutečný systém bunkrů, kde taky od roku 1941 přebýval.

Tato historická fakta nám byla neznámá a tak jsme zvědavý, jak si to tady nechal Hitler vystavět.

Plocha 18 hektarů v pečlivě zvolené oblasti, daleko od velkých měst a dopravních komunikací, skrývala 80 staveb včetně sedmi masivních bunkrů.

Na stavbu sem bylo dovezeno z Německa na 3000 dělníků, včetně veškerého materiálu. Kromě Hitlera zde byl i Göring, Bormann a další špičky velení.

Hitler přijel do Vlčího doupěte těsně po útoku na SSSR v roce 1941 a téměř nepřetržitě zde pobýval až do roku 1944, kdy ho opustil až tři dny před příchodem Rusů. Nejdelší pobyt mimo stěny komplexu bunkrů trval 4 měsíce v roce 1942, kdy byl na ukrajinském velitelství Wermachtu a sledoval postup německé fronty.

Do každého bunkru bylo navezeno 10 tun výbušniny a Němci se je snažili zničit, aby nepadl do rukou nepřátelům. Celý komplex byl vyhozen do povětří a zůstali z něj zaminované trosky. Bunkry měli stěny a stropy až 8 m silné a rozvaliny i roztrhané mohutné zdi svědčí o síle náloží.

Celý areál je dnes oplocen a vede skrz něj cesta, která nás vede k významným bunkrům. Je tu i pamětní deska s označením místa nezdařeného atentátu na Hitlera o který se v roce 1944 plukovník Claus von Stauffenberg.  Samozřejmě je tady veliké drahé, placené parkoviště i se stáním pro obytná auta s elektřinou a vodou. Teda, alespoň nám se to zdálo. 90 Zl na den a to ještě na obřím parkovišti, kde je spousta osobních aut, bordel, prach a vůbec. Nicméně parkovné i jen stání na prohlídku, je dost drahé 50 Zl a tak my parkujeme pohodlně o kousek dál v lese a do areálu jdeme hezkou procházkou. Bunkry jsou rozeseté po lese a hned u našeho parkoviště je jeden obrovský, nestačíme se divit a hned ho prolézáme. Teda jen trosky, ale síla mohutných zdí nás přivádí k úžasu.

Po pozdním obědě vyrážíme dál, tentokrát do maličké, ale zajímavé vesničky Svaté lipky s monumentálním kostelem.

Původ Svaté lípy je spojován s jedním z největších zázraků Polska. V nedalekém hradě byl vězeň, který měl být popraven. Noc před popravou ho navštívila Panna Marie a dala mu špalek, aby do něj vytesal její podobu. Socha byla tak nádherná, že soudci to považovali za znamení z nebes a odsouzenci dali milost. Muž cestou domů sochu pověsil na první lípu, kterou potkal a od té doby nese místo název Svatá lípa. V místě, jak jinak, začalo okamžitě docházet k zázrakům a během krátké doby zde vyrostla dřevěná kaple, která měla sochu chránit. Později byla dřevěná kaple nahrazena současnou barokní stavbou kostela, který je jen s malými přestavbami původní.

Je obestavěn pravoúhlým ambitem se čtyřmi identickými věžemi v rozích.

Chloubou nádherného kostela je, jednak třípatrový 19 m vysoký oltář s nejvzácnějším obrazem ve stříbře je obraz Panny Marie ze Svaté lípy s Jezulátkem.

Ovšem pýchou kostela jsou unikátní varhany.

Bohatě zdobené mají téměř 5000 píšťal a mechanické postavy svatých a andělů, kteří při hře tančí a uklání se. To vše doplňuje spousta zvonků.

Překrásná výzdoba nás nechává v úžasu.

Pravidelně každý pátek se zde konají varhanní koncerty a nepravidelně o prázdninách ukázky varhanních skladeb. Jen je škoda, že je teprve úterý. Byli bychom bývali tady vydrželi a na koncert si rádi počkali. Ale to bohužel nejde a máme alespoň štěstí, že zrovna v době naší návštěvy je ukázka několika skladeb na varhany. Je to obrovský dojemný zážitek. Až nám běhá mráz po zádech. Pan varhaník je umělec a na závěr mu celý kostel ve stoje aplauduje. Jdeme z kostela potichu, beze slova a vstřebáváme monumentalitu té chvíle. Jdeme zpět k autu.  Přímo u kostela je několik parkovišť, jak jinak placených, ale hned o pár metrů dál, přímo u břehu jezera je veliké volné parkoviště.

Kolegové s karavanem odjeli a my tu zase osiříme. Zítra máme na programu hrad ve městě Lidzbark, kousek od nás, popisovaný jako gotická nádhera a ještě jeden hrad ve městečku Lidzbark Warminski. Obojí máme při cestě.

Dnešní trasa je 73 km – mapa není, velitel vozu je opět na rybách. Tak už ji tu máme.