10.5.2015 Lublin

Lublin, další město na naší cestě, které bylo vždy jedno z nejvýznamnějších měst v Polsku kvůli své strategické hraniční poloze. V roce 1569 zde byla podepsaná Lublinská dohoda, která spojila Polsko a Litvu a vznikl tak největší stát tehdejší Evropy. Kazimír Veliký postavil v r. 1317 na pahorku města hrad a městské hradby, které byly stále rozšiřované a zvětšované tak, jak se město rozrůstalo. Město až do 16 století prosperovalo a pak, jako ostatní města v regionu začalo postupně upadat.

Za války Lublin nebyla nijak tragicky zasažena, ale poválečná renovace byla jen povrchní a zaměřená jen na historické centrum.

Historické centrum

Ostatní domy jsou v žalostném stavu a zchátralé.

Většina uliček v historickém centru je neosvětlena a průvodce radí, po osmé hodině večerní sem raději nechodit.

No, nevím, ale nám to nijak nebezpečně nepřišlo.

Katedrála sv. Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Nádherná obrovská katedrála, s mohutnými římskými sloupy.

Uvnitř k našemu překvapení je dokonalá kopie Turínského plátna.

Turínské plátno je relikvie, o níž se zejména v katolické církvi traduje, že je plátnem, do nějž krátce po ukřižování bylo zahaleno tělo Ježíše Krista poté co jej z kříže sňali Josef z Arimati a Nikodém. Na plátně je pouhým okem viditelný otisk mužské postavy. Název plátna je odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie od roku 1578 uchovávána. Vůbec prvním, kdo plátno fotografoval, byl Ital Secondo Pia v rámci velké výstavy města Turína.

Prohlížíme si obrovský kostel, který už se bohužel začíná zaplňovat věřícími, a tak, abychom nerušili, jdeme ven. Kostel je zcela zaplněn všemi věkovými kategoriemi.

Ještě bych se zastavila u průvodce, to jako knížky. Zvykla jsem si a léta používám průvodce od National Geographic, ten mě přijde opravdu velmi příjemný a přehledný. Bohužel Polsko a Pobaltské republiky nejsou v jejich edici a tak jsem po velmi dlouhém vybírání a porovnávání nakonec koupila Polsko od Lonely Planet a Pobaltské země od Freytag a Berndt. Lonely planet, Polsko, mě teda vůbec nevyhovoval, děsně špatně se mi v něm orientovalo a velkou část průvodce zabírají kapitoly o tom, jak se na to, které místo dostat, kde se najíst a kde ubytovat. Bohužel mě přišlo, že není aktualizovaný a informace devět let staré jsou opravdu hodně mimo mísu. Jasně, historii města to neovlivní, ale rady, kde se dobře najíst a přitom ta restaurace už dávno neexistuje, mě připadají poněkud zbytečné. Lonely Planet je vhodný pro turisty, pohybující se po zemi místní dopravou s krosnou na zádech a i tam bych byla opatrná. Silně pochybuji, že bude fungovat jízdní řád stejně po dobu devíti let. Pro Pobaltské země mám tedy průvodce z vydavatelství freytag a berndt tak pak napíšu, jak se mi s průvodcem bude pracovat. Ovšem stále tvrdím, po zkušenostech ze zemí a měst Egypt, Itálie, Řím, Paříž, Benátky, Turecko, Řecko, že nejlepší pro cestovatele po vlastní ose a pro orientaci ve městě, přehlednost informací, plánků měst a oblastí je National Geografic. Jednoznačně. Jen je škoda, že poslední jejich edice již nejsou v pevné vazbě.

 Dnešní trasa je 160 km