27.5.2015 Toila

Brrr, počasí se opět velmi zkazilo a průběžně, prší, mrholí a fouká studený vítr.

Jelikož jsme kousek od pramene vody, večer jsme ještě udělali kompletní očistu sebe i autíčka a vracíme se dotankovat vodu do všeho, co máme. Těch pár kilometrů zajížďky se nám vyplatí. U pramene je zase cvrkot a přijíždí jedno auto za druhým plné barelů na vodu. Tak dotankovat naše nádrže je drobet zdlouhavé. Jakmile opustíme místo u vody, okamžitě nastupuje další zájemce o vodu se spoustou pětilitrových kanystrů. Běžně si tady lidi odvážejí 100 litrů perfektní vody, ale díky tomu, že je pramen vydatný, to jde rychle.

Zastavujeme v děsivým městečku Sillamae,kompletním to produktu sovětské éry. Město, které mapy neznaly a o jeho existenci se nevědělo vzniklo v r. 1946 za jediným účelem a to těžba a zpracování uranu pro jaderný průmysl. Později se sem dovážel i náš uran a produkce radioaktivního materiálu tu pokračovala až do roku 1991. Sovětská armáda, jak bylo jejím zvykem městu jako památku ponechala 12 milionů tun radioaktivního kalu v nádrži hned vedle města, pár metrů od moře. Estonsko s Evropskou unií v zádech, hlavně s unijními penězi buduje mohutnou ochrannou betonovou zeď proti případnému úniku kalu do moře. Uf až je nám z toho úzko. Město je veskrze ošklivé a nemá cenu se nějak déle tu zdržovat.

Jediné dvě budovy a krátká ulice k moři jsou trochu hezké.  

A na závěr prohlídky - Poručíme větru moři !

Jedeme dál a na noc parkujeme kousíček od moře na perfektním parkovišti v Toila – Toilavald. Projeli jsme skvostným parkem s množstvím altánků a cestiček. Park je veliký a tak zítra sundáme kola a celý si ho projedeme. Zdenda konzultoval počasí na zítra s kamarádkou Windyty a prý bude slušně. Jsem na ně zvědavá. 

Dnešní trasa je 39 km