19.1.2015 Cardak

 Cardak další městečko na trase, kde jsme na dva dny zastavili. Parkujeme na hezkém místě, hned u moře a deset metrů od nás je velká kašna s pitnou vodou. Konečně se dělá hezké počasí a tak já mám velké prádlo 

a Zdenda, v bílém plášti, jak jinak, ladí cosi na motoru.

Krásný den. Prádlo je do odpoledne suché a stíháme ještě velkou procházku až na místní pláže, které jsou naproti přes zátoku.

Velmi doporučujeme toto městečko k zastavení a nabrání dechu a sil na další cestu na jih. Skvělé koupání, hezké a dlouhé písčité pláže na velkém ostrohu, čisťounká voda a spousta parkovacích míst pro velké auta. Pitná voda hned u trajektu v neomezené míře. Pár ochodů, pekárna a pouliční prodej ovoce a zeleniny. V létě to tu musí být skvělé na koupání.  Je to poněkud stranou hlavních silničních tahů a městečko Cardak je maličké. Funguje zde trajekt na protější poloostrov Gallipoli kam také pojedeme.

Trajek odtud stojí 39 TL, ale my jedeme dál na Tróju a z Canakkale, kde budeme pozítří, to je na Gallipoli mnohem blíž. Domníváme se, že trajekt by měl být z Canakkale levnější, ale město a přístav je tam mnohem větší a modernější a cena za přepravu by mohla být vyšší. V případě vyšší ceny se sem vrátíme a přeplavíme se odtud. To musíme ještě propočítat.

Po ránu pozoruju rybáře, kteří se vracejí z nočního rybolovu. Ta modrá lodička patří mladému rybáři, který každou noc s touto loďkou vyráží na moře.

Dvě rána pozoruju jeho návrat a množství ryb, spíše rybek, co ulovil. Je jich žalostně málo. Ryb má opravdu pár, jen spoustu krabů zamotaných v síti. Ty vyhazuje zpět, ale už jsou mrtvé. Musí jim ulámat klepeta, aby je ze sítě vůbec dostal. Je to těžká práce. Odpoledne přijde k hromádce sítí a připravuje si je na další rybolov. Včera rybář odjel znova na moře ještě brzo odpoledne. Když vidíme to množství malých rybářských loděk, velké počet větších lodí a to nemluvíme o kvantu mega lodí, které rovnou na lodi úlovek zpracovávají a zamrazují, tak si říkáme, že je s podivem, že v moři ještě nějaké ryby vůbec jsou. A to vidíme jen nepatrný střípek rybářských lodí, jejichž majitelé jsou závislý na množství ryb v moři. Pak nás také udivuje, jak si lidi, co žijí okolo moře, alespoň zde v Turecku moře neváží a nějaká ekologie je jim na hony vzdálená. Jsou schopný do moře naházet kde co, pouští tam veškerou kanalizaci z měst, odpadní vody ze silnic a u pobřeží je v moři od slunečníků, plechovek od piv a limonád, sklenice a všechno možné, co se nehodí. Bordel. Na jedné pláži, která byla v hotelové zóně, bych se bála jít snad i v pohorkách. Tolik rozbitých lahví od piva a vína a odpadků v písku pár metrů od moře, kde se lidé opalují a koupají. Nechápu to. Na jednu stranu po celém Turecku, kudy jsme projeli, budují nesmírně nákladné odpočinkové zóny, které jsou čisté, upravené, přepychově zařízené a hojně navštěvované, ale někde to je jako by se vyloženě utrhli ze řetězu a je jim vše jedno.