14.11.2015 Pamukkale
Ráno odjíždíme od jezera Köycediz a horkých vřídel Sultaniye, na chvíli se vracíme zpět na silnici č. 400, abychom za chvíli uhnuli na silnici 330 a po nějakých 80 km na silnici č. E 87 směr Pamukkale a Hierapolis.
Tak to je cíl naší dnešní cesty.
Pohodová, z valné části nová silnice nás vede k jedné z největších atrakcí v Turecku. Terasovité travertiny, s jezírky lákají každým rokem několik milionů turistů a místních návštěvníků a my jen doufáme, že s pokročilou dobou to nebude tak šílené.
Městečko Pamukkale je mrňavá vesnice o třech ulicích zcela podřízená turismu. Tak proč ne. Mít za barákem památku UNESCO a k tomu celoročně hojně navštěvovanou, asi bychom se chovali stejně.
Foto z cesty do Pamukkale
Několik parkovišť a spousta naháněčů do restaurací a na ubytování nás okamžitě vrátila do reality, že sezona nesezona, tady je zkrátka pořád. Prakticky nikde se nedá bez placení zastavit. Pro nás je to za 25 Tl na 24 hodin s tím, že se na parkovišti nesmí spát. Výběrčí nás posílají pryč, do kempů. Tak trochu mě udivuje to 24 hodinové rozpětí parkovného. Je 17 h a pokud zaplatíme a zaparkujeme, mělo by to být do druhého dne do 17 h, ale není. Na parkovišti se nesmí spát. Odjíždíme a projíždíme ty tři ulice, jestli nenajdeme něco kloudného na noc. Vrhá se k nám majitel kempu a ubytování v takovém mrńavém honosně, hotelu, a že za 25 Tl na den můžeme u něj parkovat. Sláva, Zdenda najede, zacouvá a zaparkuje, dostáváme na uvítanou čaj a naštěstí, Zdenda chce hned uhradit parkování. Dozvídá se, že to není 25 ale 50, a pán si prý spletl číslovky. Domníval se, asi, že když už nás bude mít na zahradě, má vyhráno. Neměl, Zdenda vycouval a odjíždíme jen o kousek dál.
Parkujeme na slušném místě, kousek od hlavních pokladen, na velkém volném parkovišti jen s jedním dolmusem. Jelikož je tady už od půl šesté tma jako v ranci, nemá cenu prohlídku uspěchat a půjdeme na Pamukkale zítra po ránu. Vstupenka prý stojí 25 TL a je také na den, ale do tmy, tak si vše schováme na zítřek.
Dnešní trasa je 185 km
