16.11.2015 Afrodisías - Efesos

Ráno je opět krásné, leč studené. Teplota už pomaličku klesá a podzim se hlásí. Jsme v nadmořské výšce přes tisíc metrů a je to teda znát.

Ráno si už musíme drobet přitopit. Krásný den se hlásí a po snídani necháváme auto na parkovišti a pěšky jdeme do archeologické lokality Afrodísias, která byla významným raně byzantským městem.

Vstupné 25 Tl nám drobet vyrazí dech, ale když už jsme tady, tak jdeme dál a doufáme, že to bude stát za vydaný bolus.

Hned u vchodu je muzeum, které je v ceně vstupenky a opravdu je moc pěkné.

Jedinečné sochy, reliéfy a impozantní mramorová socha Afrodíty ze druhého století.

Monumentální sochy římských císařů a myslitelů. Mě se osobně velmi líbilo vytesané zobrazení mytické medúzy.

Celý areál je velmi rozlehlý a pokud ho chceme projít v klidu, potřebujeme na prohlídku alespoň dvě hodiny.

Díky bohatému mramorovému lomu se Afrodísias stala prosperujícím městem a ve 3 st. n. l. se stalo město hlavním městem římské Kárie. Město bylo křesťanské a jednotlivé monumentální stavby měnili v průběhu věků svůj účel i vzhled. Tak se Afrodítin chrám změnil v kostel a kamenné bloky z mnohých budov posloužili k výstavbě hradeb. V 7. Století byla Afrodisías přejmenována na Stavrupolis. Několik zemětřesení poničilo zbylé stavby natolik, že již nebylo síly je znovu obnovit a někdy ve 12. Století bylo město opuštěno. Později zde vznikla turecká vesnice Gyere, která byla dalším zemětřesením v roce 1956 zničena a místo bylo opuštěno. Hned na to se na lokalitu dostali archeologové, kteří již mohli nerušeně začít s vykopávkami a které trvají od roku 1961 vlastně dodnes.

Podařilo se částečně zrekonstruovat několik velmi zajímavých staveb.

Hadriánovy lászně z 2. Století.

Divadlo, to nesmělo nikde chybět, ikdyž tady je spíše komornějšího rázu, ale provedené v bílém mramoru s hledištěm pro 7000 lidí.

Nechybí ani jevištní budova. No a samozřejmě nechybí Afroditin chrám.

Cestou zpět jsme zabrousili do místního opuštěného sadu s granátovými jablky, a jelikož je právě doba jejich sklizně, bereme si jich pár do batůžku.

Přesouváme se do dalšího a vlastně na naší cestě Tureckem posledního místa s bohatou historií a to do Efesu neboli Efesosu.

Vracíme se na silnici č. 320 a u Aydin se opět napojujeme na naší starou známou silnici č. 550, která už vede městečky a hlavně jsme v oblasti pomerančovníků a mandarinek. Nekonečné sady plné těchto krásných plodů, které ještě na sklizeň čekají.

K večeru přijíždíme do města Selcuk a jedeme hned na velké parkoviště u brány do Efesosu, které bylo kdysi hned po Římu druhým největším městem řecko-římského světa.

Na parkovišti nás upozorňují, že si máme přejet na druhé parkoviště u spodního, hlavního vchodu, kde je i parkoviště autobusů a spousta stánků se suvenýry a restaurací. Parkoviště je jak jinak placené a poměrně hodně. 30 Tl a k tomu ještě cvrkot aut, autobusů a hlučná muzika z několika restaurací. Nakonec parkujeme na parkovišti u brány Magnesia.

Dnešní trasa je  141 km