22.11.2015 Pergamon - Akropolis
Město Bergama je moderním nástupcem kdysi mocného antického města Pergamon.
Lokalita byla osídlena už od doby bronzové, ale nejslavnější období pro Bengamon bylo od dob Alexandra Velikého a v obdobé, kdy Římané dominovali celé Malé Asi. Tehdy Pergamon patřil mezi nejbohatší a nejmocnější malé království celé veliké oblasti. První skutečný vládce po smrti Alexandra Velikého byl jeho důstojník a vojevůdce Lýsimach. V bitvách se Lýsimachovi podařilo nahromadit obrovské množství zlata a když padl v další bitvě, ujal se správcovství jeho místodržící Filatair. Pak se střídali vládci, jeden za druhým. Attalos I. , jaho synovec Euménes pak Attalos II., Attalos III. atak dál pokračovali vládcové až do doby zániku samostatného království, kdy se Pergamon stal součástí římské provincie Asie a splynul s ostatním územím, které okupovali Římané.
Do starodávného města Akropolis, na vrcholku kopce, někde proklatě vysoko nad námi, jdeme starou čtvrtí a proplétáme se mezi starými domky.
Je brzo dopoledne a všude je klid.
Nikde nikdo a jen občas jsou v uličce nějaké děcka anebo zvědavá paní domácí. Jdeme labyrintem uliček a několikrát se vracíme a vyptáváme, kudy na Akropolis. Dostáváme se až k spodní bráně a čeká nás výstup až na vrchol děsného kopce.
Pod námi je veliká vodní nádrž, které už s přicházející zimou chybí takových 20 m vody. Takovýchto umělých nádrží jsme v Turecku viděli opravdu hodně. Slouží k zavlažování polí a skleníků a jako užitkovou vodu ji používají i na pumpách a v domácnostech. Jinak je všude obrovské sucho.
Do historie se musí vstoupit skoro dva tisíce let starou bránou.
To prostě jinak nejde. Tak vstupujeme a jdeme dál do kopce na parkoviště ( 25 Tl ), kde je lanovka z města ( 20 Tl ) a platíme vstupné 25 Tl. Už je nějak těch vstupných hodně, ale je to poslední placená památka na dlouhou dobu.
Akropolis je opět hromada kamení, mramoru a starých cihel. Ale je to hezká hromada umocněná krásným výhledem. Jen je škoda, že děsně fouká vítr. Procházíme Trajánovým chrámem a obdivujeme dokonalou kamenickou práci tehdejší doby. Reliéfy vytesané v mramoru jsou mistrovskou ukázkou tehdejších mistrů. Dech beroucí divadlo je prostě dokonalé.
Tady je celé město jako na dlani a mnohý návštěvník dostává závrať z výšky sedadel.
Divadlo pojalo na 10 tisíc návštěvníků.
Podium až úplně někde dole působí nesmírně malým dojmem.
Do divadla se vchází po schodech vchodem, že jsem si říkala, no po jednom 10 tisíc lidí než se dostali na svoje sedadlo, do svojí řady, to aby začali s přesunem tak dva dny před představením a chudáci co byli až dole museli další dva dny čekat, než mohli odejít.
Udivilo nás, jak malý, úzký a příkrý je vstup do divadla. No, podívejte se na tu výšku.
Máme sebou oběd, včera jsem dělala těstoviny s opečeným kuřetem a spoustou zeleniny, papriky, pórek, olivy a žampiony, ale najít místo, kde nefouká byl docela problém. Není zima, stále máme nějakých 22°C, ale je veliký vítr.
Nikam nespěcháme a tak se couráme celým areálem.
Občas okolo nás prosviští výprava Japonců nebo Němců a zase jsme tady sami, jen s několika tureckými rodinami.
Je neděle a tak se všude v Turecku griluje a rodinky jezdí na výlety. Klasika, stejné jako u nás, okorát to grilování a pikniky tolik neumíme.
Tady nejsou líní si do kufru vzít i koberec na sezení a na který rozloží veškeré jídlo, gril a takový příruční specielní kamínka na dřevěné uhlí s konvicí na čaj.
Na parkovišti, kde jsme v klidu a pohodě stáli, doporučujeme, je bezpečno, parkují zde také velké turistické autobusy.
Hned vedle nás je první z trojlístku zahrnutých do seznamu památek UNESCO a to Červená bazilika. Přestože jsme poněkud daleko a Egypt je z ruky, byla Červená bazilika zasvěcená egyptským bohům Sarapidovi a Isidě. Bazilika měla velikost katedrály a v pohanských dobách to bylo místo nahánějící hrůzu.
Svatý Jan ve své Knize zjevení napsal, že to byl jeden ze sedmi kostelů apokalypsy, označovaný jako ďáblův trůn.
Kousek dál na kraji města jsou pozůstatky třetí památky a to Antické léčebné středisko Asklepion. K léčebným procedurám patřily bahenní koupel, bylinné kůry a slunění. Asklepion je trochu stranou jak turistického tak archeologického zájmu a hodně toho tady ještě čeká na objevení.
Pozdě odpoledne odjíždíme z Bergamy a ujíždíme už směr Kanakkale, kde už se bude pomalu a jistě končit naše putování Tureckem.
Ovšem, malé rybářské městečko Ayvalik, je taky krásné a na noční stání ideální.
Dnešní trasa je 74 km
