28.11.2015 Canakkale

Počasí se velmi zhoršilo, celou noc leje jako z konve a prudce se ochladilo. Nicméně, jak bývá zvykem, máme na ten snad nejméně vhodný den naplánovanou couračku po městě. Potřebujeme ještě dokoupit pár nezbytností na další cestu a městečko Canakkale je naprosto ideální.

Nicméně, od našeho stání, když se napojíme na nábřeží, můžeme jít a vidět snad celou rozdílnost Turecka.

To pro ty, kteří jsou zase skeptičtí k mému psaní a básnění a aby informace byly vyvážené, což je také dost nutné, procházíme také okraje města, ty, kam se normálně nechodí. Není čeho se bát, nikdo na nás nepřátelsky nezahlíží a nikdo si nás nevšímá.

Pokud pozdravíme turecky „ merhaba“ tak absolutně každý nám s úsměvem odpovídá. To se mi taky tady líbí.

Ty lidi nemají nic moc, jsou hodně chudý a takový, no, na okraji společnosti, ale když nás vidí, jak se snažíme pozdravit v jejich řeči, okamžitě se jim objeví úsměv a odpoví.

Je zajímavé, jak jen o pár ulic dál je luxusní čtvrť, kde jsou úplně nové domy plné chromu a skla ( tam se už nezdraví ), a hned vedle taková chudoba a neskutečný bordel.

Ale je otázkou a co nevíme, jak to tu lidi vnímají a berou. Faktem je, že v domku, který vypadá, že každou minutu spadne, mají v obýváku obrovskou placatou televizi a satelit na střeše. Děti jsou perfektně oblečené a všichni mají u ucha nejmodernější telefony, které si nepořídíme ani my. Tak nevím, jak to tu je, ale rozhodně mi k domku na spadnutí nepasuje auto za půl milionu.

Couráme se městem a na nábřeží si dáváme čaj za 1 Tl. Všechny kavárny a čajovny jsou plné a máme na výběr, buď sedět venku nebo už pod zářiči tepla. Občas vyleze sluníčko a okamžitě je to bundy dolů, a jakmile zaleze, bundy nahoru, hned je zima.

Přístaviště vzducholodí a trajektů. V pondělí odtud pojedeme za 50 Tl na poloostrov Gallipoli a vrátíme se zpět do Evropy.

Vlastně, kdykoliv se podíváme na moře a břeh na druhé straně, koukáme se z Asie do Evropy. Hezké co?

Slavný Trójský kůň, který hrál ve filmu Trója. Filmaři ho věnovali městu Canakkale a nutno říct, že má velmi důstojné místo.

Tak jako pražáci si léta dávají sraz u koně, tak tady to určitě bude fungovat obdobně. Je pravdou, že tonto kůň je mnohem hezčí než ošklivá replika koně v Tróje. Aspoň nám osobně se vůbec nelíbila a byli jsme těžce zklamaný. Prkenné dřevěné nehezké monstrum, které je na hranici kýče, nějakých 36 km od Canakkale.

Věž s hodinami je z osmanského období. Nedaleko přístavu pro trajekty je pětipatrová věž s hodinami, kterou postavil italský konzul a canakkalský obchodník v jedné osobě v roce 1897.Vracíme se zpět na pozdní oběd a večer se vydáváme zase do města na pozdně večerní a noční procházku. I sem už dorazil, sice minimálně, čas vánoční.

Restaurace a kavárny jsou stále plné, spousta rodin je na večeři, mládež v kavárnách a barech.

Tady skoro nejsou restaurace a hospody jako u nás. Tady je to vše otevřené a maximálně teď za sklem a pod teplomety. Ale prakticky neexistuje hospůdka, kam by se vcházelo domem, a měla jen vchod a okna.

Večerní čaj v jedné z mnoha zaplněných čajoven. Spíše se nám líbí, že jsme tak trochu součástí místního cvrkotu.