11.12.2015 Fanari
Dneska konečně odjíždíme z Alexandropouli a lepší den jsme si ani nemohli vybrat. Je zima, 8°C, něco padá z oblohy, drobně mrholí a je děsně. Brrrr.
Vypadá to, že obloha je pár metrů nad zemí. Jedeme do Fanari, za Petrou, se kterou jsme se letos v zimě seznámili a spřátelili, a když už jedeme okolo, tak si uděláme maličkou zajížďku.
Velmi doporučuji, jet silnicí kousíček nad dálnicí. Ta se občas pod námi ukáže.
Dálnice je sice zdarma, teda pokud víme, tak občas některé úseky placené nejdou, ale silnice kudy jedeme my, je mnohem zajímavější, krásnější a občas i adrenalinová.
Na dálnici bychom minuli Viu Egnatiu, která se táhne celým severem Řecka a protože je to nesmírně zajímavá starobylá silnice, na chvíli se u ní zastavím.
Via Egnatia představovala obchodní strategickou silnici, tepnu starověkého Balkánu a vedla z Istanbulu až do Říma. Budování cesty souviselo s vytvořením nové infrastruktury v Makedonii. Silnice měla sloužit jak k vojenské kontrole nových oblastí, tak ekonomickým zájmům, orientovaným především na nerostné bohatství a lidské zdroje z dobytého získaného území. Silnice byla vybudována roku 143 př. n. l., tedy nedlouho po pádu makedonského království. V době její výstavby již byly Řecko a Makedonie římskými provinciemi. Tedy více jak 100 let po smrti Alexandra Velikého. Někteří se mylně domnívají, že stavbu Egnatii nařídil právě on, ale není to pravda.
Silnice byla nazvána podle svého stavitele, který vybudování důležitého tahu zaštítil a zrealizoval. Římský aristokrat Gnaeus Egnatius zastával významné politické funkce prétora a později prokonzula této oblasti a vrhnul se do stavby silnice, která později patřila k nejdůležitějším obchodním silnicím napříč Balkánem. Silnice byla dlážděná plochými kameny ve tvaru víceúhelníku o přibližných rozměrech 50-70 na 40-30 centimetrů a tloušťce 10-15 centimetrů.
Římané se při budování cesty drželi starší trasy, která byla hojně využívána Ilyry a Makedonci. Vystavěli mnoho mostů a silnici na mnoha místech zpevnili kamennými palisádami. Až do 4 století byla Egnatia průběžně opravována a bylo o ní pečováno, jako o vlastní. Poté začal její význam upadat, zemědělci mnoho úseků rozorali a zabrali na svá pole a kámen se hodil na základy domů a podobně. Zkrátka, celé, mnohakilometrové úseky se hodili na něco jiného než na silnici, která už nesloužila původnímu účelu. Tak pro nás zůstalo je několik úseků zarostlých travou a křovisky. Některé zachovalejší úseky se archeologové snaží zachránit a věnují jim pozornost a péči v podobě oplocení.
Nicméně, mnoho hnědých cedulí po naší trase upozorňuje na hezké části, kde je příjemné se zastavit.
Zastavili jsme na vhodném místě pro nás, nikoliv pro Egnatii. Tady je zrovna zarostlá a tak si jí jen představujeme. No, nic moc. Aspoň si ohřejeme pozdní oběd a jedeme dál.
Naše už obě dvě navigace, zatím si holky moc nerozumí, nás zavedly na zajímavou silnici mezi poli a sady oliv. Proplétáme se vesničkami a občas musíme přebrodit i obří místní veletoky.
Železniční trať, která vede do dáli a Zdenda opravdu poctivě zastavuje na každém přejezdu té samé trati, co kdyby náhodou opravdu jel vlak, ikdyž jsme tady zatím žádný nespatřili a místní asi taky dlouho neměli to štěstí.
Večer dojíždíme do Fanari a parkujeme na nábřeží kousek od moře.
Dnešní trasa je 101 km
