1.10.2015 Cide

Dopoledne odjíždíme z rozbouřeného Kapisu. Vesnice plná rozporů a překvapení.

Na jedné straně nové několikapatrové domky a obytné domy, chrom a sklo a na straně druhé polorozpadlé domy nebo úplně rozpadlé, kde mnohdy ještě někdo bydlí.

Na straně jedné propaganda, jak je zde nebezpečno a na straně druhé nesmírná srdečnost. Jak odjíždíme, pánové už sedí před místní čajovnou, popíjejíce celé dopoledne jeden mrňavý koflíček čaje, na nás mávají na rozloučenou a je hezké jak se snaží na nás volat v několika řečech pozdrav, patrně jediné slovo které znají, a my jsme takový ostudy, že jsme nenadřeli rozloučení v turečtině. Tak příště. Naučila jsem se poděkování, foneticky je to „ tešektum ederem“ a když to zkomoleně řeknu a doplním položení pravé ruky na srdce s neznatelnou úklonou hlavy, tak mají ohromnou radost. Bohužel je mnoho variací poděkování a tak většinou se mě snaží opravit anebo se strefím a oni zrovna nepoužívají zkrácenou verzi.

Odpoledne přijíždíme do města Cide.

Malé, ale s krásnou mešitou a nádherným interiérem. 

 Musíme doplnit jídlo. Po týdnu v Kapisu, kde jsme kupovali jen chleba, jsme totálně vyjedený. Lednice je průsvitná a už chybí i veškerá zelenina a ovoce.

Cide je taky malé město, ale přeci jen poněkud větší a tak nás od smrti hladem zachraňuje náš oblíbený BIM. Další tříkilový jogurt, těstoviny, kuře, máslo, sýry a tak podobně, klasika. Dokonce nám už došly i báječné a nepřekonatelné marmelády od kamarádky a musíme koupit tu jejich. 1800 ml jahodové s celými jahodami ta 9 Tl. Skvělá cena.  Dozvídáme se, že trh bude zítra a tak zeleninu nenakupujeme. To počká. Jen jdeme courem městem a hledáme tržnici a Zdenda se vyptává, kde zítra bude stát. Nacházíme halu a jednoho trhovce, který už rozbaluje stánek. Na večer si kupujeme 1,5 kila hroznového víno, sultánky bez pecek a je vynikající.

Parkujeme na nábřeží, na konci města, hned u moře na velmi pěkném místě. Je tady voda a tak nám nic nechybí.

Dnešní trasa je 26 km