3.10.2015 Inebolu

Ráno je nádherně, krásných 18 °C  a hned po snídani vyrážíme na další kus cesty.

Jedeme stále po silnici 010 podél pobřeží.

Cesta je to úžasná, ale já jsem trpěla jako kůň. Nevím jak kdo, ale já se na silnici nikdy moc nevešla s osobákem a natož s naším Flíčkem. 

Řídil samozřejmě Zdenda, ale já jsem jen s očima na stopkách trnula hrůzou, kdy se proti nám vyřítí nějaký trouba, který se na silnice nevejde podobně jako já.

Nutno říct, že provoz byl minimální. Za celou 100 km trasu nás předjelo minimum aut a těm jsme většinou na šikovném místě uhnuli, aby nás mohli pohodlně předjet.

 V protisměru bylo několik velikých turistických autobusů a nákladních aut nevím s čím, ale těm všem bych sem zakázala vjezd.

Netuším, jak to udělali oni a Zdenda, ale vešli jsme se. Absence živností typu odtahové služby a autoservisů po cestě mě utvrdila v přesvědčení, že pokud někdo hupne ze srázu, stejně není už co odtahovat. V životě ho tam nemá šanci nikdo najít. Výhledy, které se průběžně otevírají, jsou krásné, až to bere dech. Umocněné výškou a krásně modrým mořem je to jako z jiného světa. Hluboké a neprostupné lesy plné křovin a nádherných stromů a to vše doplněné roklemi, kde je spousta potoků a samozřejmě spousta pramenů, kde si můžeme načepovat čistou, pramenitou vodu až trnou zuby.

Máme obrovskou kliku, že je krásné počasí a i když se z kopců po pravé straně hrnou celý den mraky, tak sluníčko a vítr od moře je drží v uctivé vzdálenosti. Nikdy bych nevěřila, že se mě bude dělat v autě vyloženě špatně.  Zdenda se dost bavil, jak sedím přišpendlená k sedačce, přikurtovaná, oči na vrch hlavy a křečovitě se držící madel sedačky. Brrrr. 

Cestou je pár vesnic, které jsou napasované mezi kopce s maličkým přístavem pro místní rybáře. Na oběd jsem zastavili na překrásné vyhlídce s pramenem vody a i když jsem odjezd oddalovala, jak to šlo, stejně mě bylo jasné, že musíme jet dál a bylo by dobré si na tento typ komunikace zvyknout. Čeká nás ještě totožná silnice minimálně až do Sinopu, což je ještě okolo 150 km. Tam, prý to bude už lepší. To jsem teda velmi, velmi zvědavá. Ale fakt je, že je mi to stejně houby platné.

Odpoledne přijíždíme do Inebolu, kam máme dneska namířeno a Zdenda v navigaci našel opět pěkné místo na parkování. Jsme hned u moře se spoustou místa. Inebolu je trošku větší město a tak se jdeme cournout a hlavně koupit chleba na snídani. Samozřejmě, čerstvě upečený na dřevě, přímo z pece.

Tak tento mladík v naprosto úžasné dílně vyrábí takovéhle parádní železné a plechové dveře.

Na ty ze železa má uvnitř  v domě kovárnu. Je to šikulka.

No a místní cukrárna je taky úžasná, ale tu mají všude a nabídka dortů je parádní. Okukujeme dortíky a v tom vyběhl pan majitel s talířkem dortíčků, že něco slaví, netušíme co, ale museli jsme ochutnat a hned běžel zpět do obchodu.

Další trh, který se zde konal nám říká, že je právě sezona prodeje česneku. Všude jsou ho haldy.  Takže nyní je sezona česneku, ořechů jak vlašských tak lískových, hroznového vína a zeleniny, paprik, rajčat a okurek.

Den se s námi loučí krásným západem slunce. 

Dnešní trasa je 101 km