4.10.2015 Sinop

Krásný den a parádní snídaně. Vše, co máme rádi je na stole.

Máme rádi, když je na stole spousta dobrot a můžeme v klidu posnídat a probrat nadcházející den. I to k tomu našemu cestování patří. Den začínáme skvělým místním jogurtem. Ten už kupuju v tříkilovém balení, menší balení je ztráta času. Je vynikající a laciný 7 Tl. Dvoukilová jahodová marmeláda s celými jahodami, vločky s ovocem, čerstvě upečený poctivě vykynutý chleba nebo veka, máslo, med a dobrý čaj. Spali jsme na nábřeží, ale od půl osmé nás už ruší děsný kravál.

Tady, jako na mnohých jiných místech na pobřeží rozšiřují nebo rovnou dělají nové vlnolamy a tak i když je, nebo, měla by být, poklidná neděle, jezdí jeden náklaďák s kamenem za druhým a dělají děsný lomoz. Tady se tak nějak na neděle moc nehraje. Banky a úřady jsou zavřené, ale to je tak jediné. Jinak na stavbách nových domů, opravách silnic, v dílnách a všude se pracuje.

Jedeme dál silnicí nechvalně známou D010. V průvodci zní první věta o této cestě z Amasry do Sinopu takto: Úžasně malebná je silnice D010, křivolace se klikatící okolo rozeklaných kopců svírajících Černé moře atak dál a tak dál.

Velmi bych polemizovala o malebnosti silnice. Ten co to psal, tam v životě nemohl jet. Nevím co je malebného na silnici, která je uzoučká, mnohdy hodně rozbitá a prý, občas padající kamení. To mě pobavilo. 

Tak toho kamení je na silnici spousta, žádný malý kamínky, ale butráky jako hrom a jsou tam ještě utrhaný kusy silnice směrem k moři, toulavý pejskové, povídající  babky, které si klidně sedí na asfaltu , že auto je musí objet, aby se jim vyhnulo, zatáčky, kdy trnu hrůzou jestli se někdo proti nám nevyhrne,  stařík, který dlouhým bidlem z už tak úzké silnice v klidu klátí ořechy no zážitek. Jo a ten stařík ještě s velkou nelibostí nese, že tam vůbec někdo jede a bedlivě sleduje, jestli jsme mu náááhodou nerozjeli nějaký oříšek.

Jistě, scenerie okolo nás je opravdu malebná, ale silnice D010 to rozhodně není. Malebné jsou výhledy z vysokých strání dolů k moři, malebné jsou hluboké údolí plné neprostupných lesů, malebné jsou vesnice, které si žijí svým životem, malebné jsou koně, které si to jdou v klidu po silnici.

To vše a mnoho jiného po cestě je malebné, ale podle mého soudu, silnice do toho výčtu nepatří.

Nicméně, na tom nejneočekávanějším místě se najednou náhle roztáhne do několikakilometrové čtyřproudé dálnice, aby se zase, jakoby mávnutím proutku, ztenčila na  uzoučkou silničku sotva pro jedno auto. Ale já jsem dost zaujatá.

Nikdy jsem neměla odhad na šířku silnice v kombinaci se šířkou auta a tak jsem vždycky jezdila hezky pěkně a poctivě po prostředku. Takže pokud protijedoucí řidič měl podobné postižení a podobně si to hrnul prostředkem, tak jako já, tak to byl vždy problém, válka nervů a upřený pohled z očí do očí. Jen ty kolty nám chyběli. Úzké silničky tak nějak nemusím, protože se na ně jednoduše nevejdu.

Konečně se trošku silnice narovnává a už nešplháme nahoru a nepadáme dolů až k moři 10 % náklonem, ale tak nějak hezky pozvolna se silnička narovnává a vjíždíme do velmi starého města Sinop.

Parkujeme vedle nábřežní promenády a moc si neláme hlavu s hodně špatným místem. Večer bude prázdněji a tak jdeme na nábřeží a okukujeme místní bzukot a cvrkot.

Tak nějak nám připadá, že žen s šátky je tady poskrovnu a je jich minimum oproti tomu, co jsme kde byli.  Ženy a dívky jsou skvěle a velmi, velmi moderně oblečené. 

Nábřeží je plné kaváren a restaurací a jsou plné hostů. Líbil se mi starší pán z rybářské lodi, jak krmil rybkami kočku s koťaty a pro koťata rybičky nakrájel.

Starší pán s krásným úsměvem.

Zítra si Sinop projdeme a pozítří jedeme dál.  Město patřilo mnohým,  Míléťanům, Byzantincům, Římanům, Rusům, osmanským Turkům a jsme zvědavý, jestli tu po nich aspoň něco málo zůstalo a hradby neposloužili jako bytelný základ místních domů.

Dnešní trasa je 150 km