9.10.2015 Besikduzu

Ordu, jedno z mnoha měst na naší cestě a není ničím zajímavý, kromě lanovky na kopec nad městem.

Ovšem, park na nábřežní promenádě, kde parkujeme, mají parádní a od rána je tu armáda uklízečů, kteří zametají chodníky, čistí odpadkové koše a uklízí naplavený nepořádek na pláži. Nám se zdá město malé, ale skoro 150 tisíc obyvatel se někam poskládat musí. Opět je to tady přehlídka nové úžasné výstavby a staré, už méně úžasné. Dohodli jsme se večer, že pokud nebude kopec v mlze a lanovka bude stát do 5 Tl, tak to dáme.

Dopoledne je kopec v mlze, lanovka stojí 7 Tl a dáváme to stejně.  Na chvíli se mraky roztrhaly a vidíme město pod sebou. Teď teprve je vidět, jak je veliké, ale jen na chvilku.

Nahoře je to taky jak na vahách. Přiženou se mraky a jsme v totálním mléku a během chvíle je zase vidět.

Za kopcem s lanovkou je výhled do dálky, do vnitrozemí. Škoda, že není sluníčko, to by bylo mnohem lepší.

Mládenci neodolali, asi mému šarmu, a velmi slušně poprosili, jestli se můžou se mnou vyfotit. Nevím jak kde, ale tady je to úplná mánie. Všichni se pořád a všude fotí. I na těch nejnemožnějších místech… Holčina sedí na lavičce a fotí sama sebe, jak sedí na lavičce. Úžasný.

Tak tady je sbírka všech možných variant střešní krytiny. To, abych byla spravedlivá. Není vše jen v chromu a skle a nové výstavbě, kterou obdivujeme. I takto tady lidi bydlí a není jich málo. 

Jediný klad to mělo, že jsme z lanovky zahlédli trh se zeleninou. Za pár liber jsme dokoupili hroznové víno, jablíčka, papriky a rajčata.

Odjíždíme  v dešti a prší celý den. Jedeme po nové dálnici 010, stále podél pobřeží. Je večer a leje jako z konve. Tak, nám to nevadí. Flíček je v pohodě, máme tu teploučko, ale jednoho to otráví.

Dnešní trasa je 128 km