Wieliczka 6.8.2015

Ráno opušítíme Sandomierz.

 Pokračujeme dál po Visle a obdivujeme přírodu a řeku. Visla je obrovská, ale chybí jí voda.

Všude jsou v řečišti vidět veliké písečné ostrovy a jen tam, kde má poněkud užší koryto působí hodně vodnatě. Překvapuje nás taky systém protipovodňových valů. V některých místech jsou i dva valy vzdálené od sebe tak kilometr. Uprostřed se pase dobytek nebo jsou pole. Valy jsou vysoké a mnohdy po nich jedeme nebo je máme nad sebou. Do protipovodňového zabezpečení investovali opravdu hodně. Valy jsou mnohakilometrové, a jak jsem se už zmínila, většinou se jedná o dvojitou ochranu. Vlastně, kde je nějaká vesnice, nebo malé městečko, už je tam val a hotovo. To mně hodně připomnělo protipovodňovou problematiku u nás.  Sama jsem zažila povodně v roce 2002, kdy jsem měla v Praze v bytě 10 cm pod stropem týden vodu. Tak jsem na diskuze a dohady, jak zabránit povodňovým škodám dost citlivá. Když poslouchám, jak jsou všichni po povodni chytrý a jak všichni hned vědí co by se mělo udělat a ti předešlý to neudělali a jak se po krátkém čase na vše zase zapomene a jen se čeká na další úder, na další povodeň a tady vidím tu obrovskou délku Visly, kterou dokázali Poláci v dostatečné vzdálenosti obehnat valy, aby se měla ještě kam rozlít, tak si říkám, jestli není něco shnilého ve státě Českém. Jak je možné, že poláci, kterými tolik lidí opovrhuje a na které spousta lidí u nás kouká skrz prsty, umí ochránit své vesnice a lidi, kteří zde bydlí, a u nás se o protipovodňových opatřeních zhusta jen diskutuje.  

Tak projíždíme ryze zemědělskou krajinou, plnou sadů a dobytka. Tady se tolik nerozorávali meze a nescelovaly pole. Menší pole se skvěle doplňují s pastvinami a dobytkem.

Úžasná skladba zeleniny a všeho, nač si člověk vzpomene. Je to obrovský rozdíl proti jihu a východu Polska kudy jsme jeli nahoru do Estonska. Tam se nikdo nějakou zeleninkou do polívky nezabýval, tam byli jen parádní okrasné zahrady a spíše nízké moderní domy. Tady jsou domy jako hrady a všude se něco pěstuje a chová.

Další krásné městečko na cestě Niepolomice s bohatou historií. 

Míříme do Krakova a cestou máme ještě jednu památku UNESCO Solné doly Wieliczka, kam zajíždíme. Je to kousíček od Krakova, nějakých 15 km.  Důl je proslulý svým mikroklimatem s léčebnými vlastnostmi. V hloubce 211 m,(nespletla jsem se), bylo zřízeno podzemní sanatorium. Důl má devět pater a labyrint tunelů měří neskutečných 300 km. Nejhlubší patro leží 327 m pod zemí.

Zdenda opět nachází parkoviště, kde neplatíme. Jinak je tady parkovišť obrovské množství. Zahlédla jsem ceny okolo 40 – 50 zl na den. Vyplatí se do městečka zajet k večeru. Spousta místních návštěvníků, kteří vědí, kde zadarmo zaparkovat odjíždí domů a uvolňují parkovací místa pro nás.

Dnešní trasa je 180 km