14 -15.9.2015 Hereke

Ráno vyjíždíme z našeho báječného parkovacího místa u Panorama Muzeum a jedeme přes Bospor do Asijské části Istanbulu a dál podél pobřeží Marmarského moře směr na Izmit.  

Bosporská úžina, Bosporský most. Tak Bosporský most je úžasný. Nekonečná masa aut se valí v obou směrech. Všimněte si prosím úžasné silnice, kdy uprostřed vedou oddělený tři pruhy pro autobusy.

Nevím, proč zrovna tři, ale asi aby se mohly předjíždět. Každopádně silnice je úžasná a jede se poměrně svižně.

Na konci mostu je platidlo, a pokud jedete na delší dobu než je 15 dnů je průjezd zadarmo. Alespoň tak jsme to pochopili. Nicméně, most je to obrovský a krásný.

S Mírou a Helou to bereme podél pobřeží a zase tu máme Dívčí věž, která sloužila po mnoho staletí k různým účelům – buď jako celnice, karanténní stanice, maják, domov pro námořníky a v neposlední řadě jako kulisa k filmu James Bond. Teď je tam kavárna s vyhlídkou.

a ještě jeden poslední pohled na druhý břeh. Krásná a prastará mešita. Jen je škoda, že je opět pod mrakem. Teplo, vlhko jako v prádelně, ale pod mrakem. Tak fotky nejsou nic moc. 

Dojíždíme do Hereke Sahili, kde už jsme vloni stáli.

Krásná pěší promenáda okolo moře je již téměř hotová. Na tak maličké městečko poměrně dost vzdálené od Istanbulu je to výkon. Park se spoustou grilovacích míst, laviček se stoly, pítek, altánků a toalet, venkovních cvičišť a dětských hřišť je perfektně upravený.

Jen zíráme. Hned vedle nás je buňka místní policie a ihned nás zdraví a prakticky nás přišli přivítat. Je škoda, že ze dvou pánů ani jeden neumí ani anglicky ani německy jen turecky a tak komunikace je dost obtížná.

Večer sedíme u aut a povídáme a tak taky přišli na kus řeči. Bylo to zajímavé. My jim povídáme o naší cestě takovou skvělou směsicí a oni jen pokyvují a hned nám něco povídají turecky. Úžasná záležitost a o jazykové bariéře si můžeme nechat leda zdát.  V Turecku prostě žádná není.

Policejní služebna, toalety a naše parkoviště.

Ještě dozvídáme, že se situaci na východě Turecka značně zhoršila a na velké mapě Turecka nám ukazují, kde je nebezpečno. Respektive, kde by mohl být problém vetší než menší.  Zkrátka, jezero Van je problém a celá oblast je problém. Tak uvidíme a až budeme nahoře tak se ještě vyptáme než zkrátíme cestu. Každopádně, do žádného průšvihu bychom neradi vlítli.

V Hareke dáváme jeden odpočinkový den na celkovou očistu a klid zbraní. Zítra ráno jen natankujeme vodu a jedeme dál. Stále ještě nemáme zakoupený internet a trochu bojujeme s připojením.

Dnešní trasa 13.9.2015 je 91 km