5.3.2016 Hérakleoin

Dneska už začínáme balit tady na Krétě. Jsme objednaný na zítřejší trajekt a už si to hrneme na pevninu.

Prožili jsme tady docela suprový dny a měli jsme štěstí na perfektní kulturní zážitek a to místní masopustní veselici.

My už jsme tušili, že se asi bude něco dít, protože celé odpoledne jsme potkávali v kostýmech děsně zmalované děti a dospěláky.

Na hlavním náměstí vyrostlo podium a začalo skvělé představení.

Spousta skupin předvádí tance. Samozřejmě nejroztomilejší jsou dětičky. Lidi aplaudují a všichni se skvěle baví.

Ovšem největší aplaus mělo vystoupení v tradičních krojích. Jak jsme se dozvěděli, tanec se jmenuje syrtos nebo se mu říká chaniotikos a nebo chaniotis. Asi, aby si každý mohl vybrat.

Karnevaly v Řecku mají velmi dlouhou tradici a všichni Řekové a samo sebou i Kréťané vítají každou možnou příležitost k zábavě. Svátek tance, vína a masa před dobou půstu.

Tradice Apokries – Karnavali začala v dávných dobách a věřící uctívali Dionýsa, bůha vína a sváteku. V pravoslavné tradici Apokries je doba přípravy před postním týdnem. Apokries znamená doslova loučení s masem - Apoxh Apo Kreas - APO-Kreas. V latině má kořeny slovo Carnival stejný význam - "carne" je maso a "vale" sbohem. Apokries běží po dobu tří týdnů a pak na něj navazuje postní týden. Máme tu týden masa, pak bílý týden, to je týden mléka, sýrů a pak už je postní týden.  Pozor v bílém týdnu si ženy nesmí mýt vlasy, protože jinak by jim prý zbělely. Podle toho, jak jsou všichni vyparáděný myslíme, že se to tady dost udržuje a veselice v ulicích je suprová. Zdrželi jsme se skoro do půlnoci a moc se nám to líbilo. Jen škoda, že to je svátek tance a žádné zpívání, ale to nevadí, spousta tanečních skupin vše vynahradila.

Ještě se dneska, v sobotu jdeme rozloučit s Héraklionem. 

Naučili jsme se ovládat fotoaparát telefonem a občas je to sranda.

Hlavně nemusíme nikoho obtěžovat, aby nás vyfotil spolu. Teď zrovna Zdenda pověsil foťák na palmu. 

Je krásně, fouká poměrně studený vítr, ale jak se zajde mezi domy, tak je pohodička.

Procházíme celé hradby a končíme opět v přístavu u benátské pevnosti Koules. Už nám tady parkuje naše kocábka, na kterou se zítra nalodíme.

Nezbytná odpolední svačinka, tentokrát jen čaj a pomeranč a pomalu jdeme po nábřeží domů. Tak už nám to tady pomalu a jistě končí. 

Kytička pro dnešní den