18.3.2016 Mykény - Nafplio

Opět změna plánu. Ráno, navzdory předpovědi se otočil vítr, vane úplně odjinud než by měl a prší. Nocovali jsme na velkém parkovišti před vstupem do Mykén v klidu a pohodě. Jen včera večer Zdenda lítal s dronem a najednou, dron se rozhodl, že by rád dál do světa a v klidu si odlétl do místní rokle. Naštěstí, neletěl daleko, ale při dopadu přišel o kousek vrtule a náhradní nemáme. Teď Zdenda lituje, že sice si dokoupil chrániče vrtulí, ale mohl si rovnou dokoupit alespoň pár vrtulí do rezervy. Takže, bohužel, má po létání. Tady se nám asi rezervní vrtule nepodaří koupit. Zkusíme ještě najít prodejnu v Athénách, ale Řekové prý nejsou takový hračičkové a prodejen s RC modely tu mají minimálně a když, tak velmi málo zásobené. Se slzou v oku vzpomíná na Pecka modelář, kde si v jeho obchodě koupí úplně všechny náhradní díly, jaké potřebuje. Tak jsme milého drona zaparkovali a holt bude si muset počkat na novou vrtulku.

Prší a tak se rozhodujeme, že pojedeme do města Nafplio, jednak potřebujeme dokoupit potraviny a hlavně si chceme nechat prohlídku Mykén na hezký den.

Od rána se plní parkoviště autobusy s mládeží. Všechno to jsou studenti a tváří se děsně kysele. Nemilosrdně vyhnáni z tepla autobusu do deště a ještě k tomu, tady není nic, co by je zajímalo. Hrůza. 

Naflio bychom také rádi za pěkného počasí, protože tady mají parádní tři pevnosti nad starým městem a tam se chceme taky podívat. 

Hlavně, okolo města vede po nábřeží cesta pro pěší, která nás vede hodně za město a pak obloukem se vracíme uličkami staré části města.

Musím říct, že Nafplio, i když je ošklivě a prší, je krásné.

V dešti je všechno šedivější, smutnější a vůbec, ale jen kudy procházíme, je to tu fakt pěkné a určitě stojí za to, se tu zastavit.

Nad námi se ve výšce tyčí obrovská pevnost Palamidi, kam se stoupá po 999 schodech.

Určitě tam půjdeme, ale počkáme si na lepší počasí. Oni tady totiž ty pevnosti mají rovnou tři. 

Naštěstí, nikam nepospícháme a počkat si můžeme.

Tak jak jsme v kraji pomerančů, mandarinek a citronů, dalo by se říct, v pomerančovém ráji, těch je tu nejvíce a skoro nikde se nedá zastavit, abychom si mohli natrhat pár pomerančů do mísy. Jednak jsme děsně velký, svítíme na dálku a hlavně, jeden by řekl, že nikde nikdo není, ale opak je pravdou. 

Úrodu si hlídají jako oko v hlavě a kvůli pár pomerančům se nenecháme honit jako malý děti.  Naštěstí je tady spousta prodejců okolo silnice a to už jsme vytrénovaný. Zastavujeme jen u toho, kdo má na ceduli napsanou cenu. Kupujeme 10kg za 3 Eur, což je úžasná cena za čerstvě utržené slaďoučké pomeranče.

Jedna zvláštnost, tady začínají pomerančovníky kvést a mají ještě plody na stromě. Nevím, jestli je to odrůdou, nebo podnebím, každopádně neznám ovocný strom, který má ještě plody a už začíná kvést.

Dnešní trasa je krátká, pouze přesun z Mykén do Nafplia což je 25 kilometrů. Mapku dáme později.