4.6.2016 Seatre - Norsko

Přejezd do Norska a okamžitá zkušenost s platbami za vše, kudy jedeme.

Hned na hranicích jsme upozorněni na platby a mýtný systém. Vyrozuměli jsme, že nám bylo odčerpáno 100 NOK na dálniční a silniční poplatky.

Nevíme, jak to přesně funguje, ale asi tak nějak to bude.

Museli jsme kvůli tomu nechat otevřenou platební kartu, ale omezili jsme výběr. Jedeme podél pobřeží boční silnicí 118. Dálnice je vedle nás, ale Zdenda úmyslně jede stranou.

Není to kvůli platbám, ale kvůli tomu, abychom viděli. Hned první dojem je, že Švédové jsou na tom o chlup lépe. Stavení jsou mnohem méně upravená a taková jakoby trošičku opotřebovaná.

Rozdíl je patrný okamžitě. Jistě, z dálky vypadají úžasně, ale jak přijíždíme blíž, je vidět, že by jich hodně potřebovalo nový nátěr. Hospodářská stavení jsou mnohem větší, mohutnější a vypadá to, že tu chovají mnohem více dobytka než ve Švédsku. Vesnice a městečka kudy projíždíme, jsou taky mnohem větší a víc jaksi pohromadě.

Objevují se první vesnické bytovky a obytné dvou a třípatrové domy, kde bydlí více nájemníků. Tak jak jsme na ně z našich vesnic zvyklý. Ale to je jen náš dojem, protože krajina je nádherná, všude lesy. Jedeme do přístavu, chceme se vyhnout Oslu a jakoby ho podjíždíme. Máme možnost jet buď trajektem, nebo sedmikilometrovým tunelem. Jako první volíme trajekt a cena 80 NOK pro auta do 3,5 T se nám zdá přijatelná. Najíždíme k pokladně a po odsouhlasení dvou osob v autě nám paní pokladní dává čtečku karet na zaplacení. Cena 345 NOK nám vyrazila dech. Omlouváme se, ale jedeme pryč, protože tunel má stát 80 nebo 90 Nok a je kousek od nás a vlastně nás dostane na totožné místo. Tunel nakonec stojí 125 NOK. Informace na internetu, jsou hodně zavádějící, ikdyž jsou čerstvé.

V prvním větším městě Moss, v nákupním centru sondujeme možnosti internetu. Mají tu několik mobilních operátorů a tak zkoušíme, jestli tu nějaké najdeme. Je sobota odpoledne a ještě nevíme, jak to tu funguje. Jako první jsme narazili na stánek operátora Telenor. Mladík, který je ve stánku nám obšírně vysvětlil, což s mojí chatrnou angličtinou je zážitek, že pouze internet mají, není problém a i cena nebyla dramatická, musíme si koupit sim kartu, taky za poměrně slušný peníz, ale až v závěru po 10 minutovém dohadování nám sdělil, že vlastně internet nám nemůže prodat, protože nejsme Norové. Respektive, nemáme norský průkaz. Poslal nás do trafiky, hned naproti a tam že se prodává internet pro turisty. Sláva. Vypadá to, že si můžeme zakoupit internet od firmy My Call 1 GB za 79 NOK + SIM kartu za 49 NOK. Je ještě možnost 6 GB za 219 NOK. Zatím jsme se rozhodli, že internet tak týden kupovat nebudeme, protože to vypadá, že budeme mít připojení ve větších městech gratis.

Taky jsme dneska poprvé tankovali v Norsku plyn u automatu. Cena plynu je 6.39 NOK za litr a cena nafty cca 11.50 NOK, benzin 14.20 NOK. Počítejme vše x 3,-Kč.

Tankování je poněkud složitější, ale nic co by se nedalo zvládnout. Tady je podrobný návod.

1. Zvolíme částku, za kterou chceme tankovat. F1 – 100,-/ F2 – 200,-/F3 – 400,-/F4 – 600,-/

2. Vložíme kartu

3. Vyjede nám lístek, že si přejeme čerpat danou částku a karta je OK

4. Zadáme PIN a zmáčkneme zelené OK

5. Ozve se pípání a displej začne blikat, vyjmeme kartu a můžeme tankovat.

6. Vyjede nám další lístek s blokovanou částkou.

7. Po natankování a vrácení pistole do stojanu vyjede lístek s konečnou útratou.

Na vaření, rychlé osprchování a lednici spotřebujeme za 14 dnů 17 litrů plynu. Je fakt, že lednici máme velkou a teď hodně našlapanou, hlavně mrazák je nacpaný k prasknutí a je stále pomalu 30°C. Takže lednice běží jako o závod. Ale nedala bych jí ani za nic. Je přesně velká, jak potřebuji. Hlavně mi vyhovuje velký, oddělený mrazák. Ten je k nezaplacení a mrazí naprosto skvěle. Maso mi zmrzne na kámen.

Když už jsme byli v obchoďáku, jen tak na rychlo jsme hodili oko do potravin a tam teda jen zírala. Pro nás něco nepředstavitelného. Zítra, jestli budou mít otevřeno a cestou potkáme prodejny 1000 něco, teď nevím přesně jak se to jmenuje, tak udělám tabulku cen potravin jen pro zajímavost. Síť prodejen, kterou jsem zmínila, tak ta má být něco jako náš Lidl, nejlevnější potraviny.

Parkujeme na suprovém místě, na travičce hned u moře. Jsme ve velké zátoce, kde je kousek přístaviště lodí. Proti nám na vodě parkuje spousta plachetnic. Je odpoledne, ještě svítí slunce a lidi na plachetnicích se opalují, popíjejí vínko a grilují. Dvě, tři lodě sražené k sobě a sousedské návštěvy čile probíhají po celé zátoce.

Zdenda rybaří, ale je tady u břehu hodně mělko. Tak to bude asi bez úspěchu.

Dnešní trasa je 164 km