8.6.2016 Oltedal - Norsko

Pokračujeme dál, ne jak se u nás říká „ močálem černým“, ale tady se dá jedině říct,  kouzelným Norskem.

Pokud se člověk smíří s místní pro nás drahotou a nenechá si putování kazit protivným přepočtem, je to opravdu kouzlo a pohádka, jak za se já říkám. Nicméně, parkovali jsme na vyhlídce a vedle nás, jak jinak tři bydlíky Němců. 

Teda jak Ti byli napakovaný, to já jsem proti nim břídil. Kartony všeho. Kartony mléka, balíky těstoviny, plata piv, ale kdyby jedno, oni těch plat měli snad pět. Kanystry s olejem. To jsem jen zírala. Takže není tu draho jen pro nás, ale i mnohem bohatší Němci si vezou proviant. Tím jsem ztratila veškeré hloupé předsudky a pocity o tom, jací jsme skrblíci.

Veliká přehradní nádrž. Nechtěla bych pod tím bydlet. 

Spousta jezer, jezírek a potoků. 

Jedeme po krásné a doporučované Pobřežní silnici Rv44 a někdy je to adrenalin. 

Ovšem bohatě vyvážený nádherou okolo nás. Jednou jsme dokonce couvali kamionu. 

Představte si, že na tuto silnici se vydá kamion. Když Zdenda viděl, že je to místní, tak byl v klidu.

Ten přesně ví, co si může dovolit. Pokud to ovšem nebyl zaměstnaný Polák. To jsou prý neskutečný kaskadéři za volantem kamionu. 

Tak tomu by situace odpovídala. Nám tady bylo těsno, natož s kamionem.

Dostáváme se k jedné z mnoha vyhlídek. 

Pochopila jsem, že se zde odehrála velká záškodnická bitva za druhé světové války.

Tam naproti, v horách je fabrika na výrobu těžké vody.

Strategická surovina potřebná k výrobě jaderné bomby. 

Podle kouře z komínů, fabrika funguje dál, ovšem co vyrábí, netušíme. Předpokládám, že látka, kterou zde vyráběli, nalezne použití i při mírovém stavu.

Jedeme dál. Krásné domy a vesnice rozházené po krajině. 

Parkujeme kus dál na dalším vyhlídkovém parkovišti, ale to už je kousek od moře a tak se Zdenda rozhodl, že uloví něco k večeři. 

Máme krásný a slunečný den. V poledne se teploty opět šplhají k 30°C. Já jsem se pustila do úklidu, vše ven, vyluxovat, vytřít a tak vůbec. Proudu mám spoustu, že bych ho mohla rozdávat. 

Nakonec jsem si vzala knížku a jdu na skály, k Zdendovi, na opalovačku. Je opravdu nádherně, pofukuje chladný větřík, takže není nijak vedro. Zdendovi se podařilo a máme vynikající dravou rybu, kterou jsem hned naložila do koření a oleje.

Na večer se zastavujeme na velikém parkovišti, kde jsme kupodivu jen s jedním bydlíkem hned u silnice. Máme ideální příležitost otestovat náš nový gril. 

Zabrali jsme si jedno místo se stolem a lavicemi a hostina může začít. Gril jsme si pořídili vlastně hlavně sem, do Norska.

V očekávání velkého rybolovu a zásob ryb jsme stále řešili, jaký gril si koupit. Nejraději máme grilování na ohýnku, ale je nám jasné, že všude se oheň nedá udělat. Gril se nám později hodí v západní Evropě, kde je ohýnek taky občas dost neřešitelný problém. Někde bychom si koledovali o velikou pokutu. Zase se nám jednalo o to, aby to nebyl velký krám do kufru. Uvažovali jsme jak o variantě plynové, tak na dřevěné uhlí. Zdenda hned na začátku úprav vyvedl plyn do kufru. Není teda problém napojit gril na vývod, ale plynové grily se nám zdály hodně velké a zase, když prší, je to problém. Grily na dřevěné uhlí mají zase tu nevýhodu, že jsou pekelně veliký, když jsou plechový a tudíž lehký, tak zase vydrží několik grilování a mohou se zahodit. Je potřeba si uvědomit a brát na zřetel, že gril musíme, pokaždé, komplet složit. Což jak Zdenda zkoumal, by u těch menších variant udělal maximálně jednou, dvakrát a už by žádný šroubek nepovolil. Líbil se nám kompaktní gril na stůl od COBE, ale ten je pekelně drahý. Odmítám, to by neprošlo. Na našem trhu, v Bauhausu, se objevilo dvojče COBE za poloviční cenu a vypadá velmi dobře. Hlavně, vešel se mi do police v mojí skříni v kufru a to je důležité. Nikde nepřekáží a první grilování nás mile překvapilo. Uvnitř je drátěná vysoká miska na dřevěné uhlí s pokličkou a nevěřila jsem, že rybu uděláme na tak malém množství uhlí. Kdybychom měli ryby dvě, klidně bychom je na tom udělali také. 

Uhlí bylo vyhořelé jen z poloviny, takže spousta času a materiálu na grilování dalšího masa nebo ryb. Mám radost. Vypadá to, že i naše druhá investice dopadla dobře a budeme spokojený. Hlavně, ten malý pytel dřevěného uhlí nám při této spotřebě vydrží opravdu hodně dlouho.

Ryba byla dravá, výborná a maso, lahůdka.

Zítra nás čeká cesta na Preikestolen – Kazatelnu. Uvidíme, jaké bude počasí a když tak výstup posuneme. Máme to plánované na čtvrtek, ale není problém vyjít až v pátek. Byla by škoda se několik hodin trmácet do kopce a pak nic nevidět.

Dnešní trasa je 100km