15.6.2016 Hoyangr - Norsko
Dopoledne odjíždíme z Arny u Bergenu, směr Alesund a dál na Lofoty. Stále jsme poměrně nízko, ale už se dostáváme přes to zajímavé ve městech, co jsme měli v plánu, a už budeme mít cestování skoro jen o přírodě. Napojujeme se na silnici E39 a jedeme podél pobřeží, dál na sever. Ono to moc podél pobřeží nejde. Vše je o fjordech, které zabíhají hluboko do vnitrozemí. Některé se dají objet, ale mnohé je nutno přejet trajektem, neb by byla zajížďka velmi velká. Takže se to nijak nevyplatí.
Cestou máme parádní dva mosty. Tento je dlouhý skoro dva kilometry a moc hezký. Naštěstí ochrana v podobě zábradlí nebo pletiva není nijak dramaticky vysoká a tak je vidět hodně daleko. Hlavně, máme opět krásný den a obloha je sice občas plná mráčků, ale tokových těch neškodných.
Podařilo se mi trochu slušně vyfotit klasický tunel. Takhle syrově opracované mají tunely. Většinou žádná betonová bednění, nebo zábrany proti padajícím kamenům.
Tak, my jsme ještě žádný spadlý kámen na kraji silnice neviděli, takže asi moc tady kameny nepadají. Po okrajích asfaltu je jen zem, asi aby se vlhkost mohla pohodlně vsáknout.
Většinou jim nikde nic neprosakuje. Absolutně výjimečně nám něco kápne na přední okno, ale to se stalo v tom obrovském množství tunelů, kterými jsme projeli, snad dvakrát. Tady je vidět, že si moc hlavu nelámou se začištěním stěn. Ono to v tak obrovském množství tunelů asi nejde. Tady máme možná i jeden z důvodů, proč se nijak nehrnou do EU.
Živě si dovedu představit tuny a tuny předpisů, co vše musí tunel v EU splňovat a při síle tunelů tady, by to bylo několik ročních rozpočtů celé země a ještě se nervovat? Proč by to dělali.
Hodně jsem se zajímala o ekonomiku Norska, a jakmile bude deštivo a nikam nepojedeme, napíšu jak to tady, podle dostupných ekonomických a historický podkladů, které mám, bylo a je. Je to hodně zajímavé čtení a leccos se lépe chápe.
Najíždíme na trajekt v Oppedalu směr Lavik. Další velký fjord musíme překonat trajektem, který tu jezdí kyvadlově. Takto ostatně jezdí hodně trajektů. Stačí chvilka čekání a můžeme najet na trajekt.
Platíme až u výběrčího, který je na lodi. Zkoušeli jsme snížit cenu s tím, že nemáme sedm metrů, ale neuspěli jsme. Byl neoblomný a stále se nás dotazoval, jakou máme délku, tvářil se, že nám nerozumí, až jsme řekli sedm a půl a byl spokojený.
Nejenže mají čidlo na vjezdu do lodě, ale v ruce měl laserový měřič vzdáleností. Takže přesně věděl, kolik máme na délku, ocitli jsme se v kategorii 7 – 8 m plus dvě osoby a bylo to. Platíme 307 NOK a jedeme na druhý břeh.
Jedeme dál po E39 překrásnou krajinou okolo fjordů. Užíváme si jednak krásného dne a hlavně nádhery okolo nás. Jen občas zamrzí, že se přežene mrak a vyloženě zkazí fantastický záběr na jedinečné jezero, nebo úchvatný vodopád.
Ono taky fotit za jízdy nebývá občas nic jednoduchého. Vychytat správný moment, abych v záběru neměla strom, sloup vysokého vedení, popelnici, a nebo jen rezavý plot je někdy dost obtížné. Hlavně, když je něco opravdu zajímavého obvykle jen zírám a nefotím.
Parkujeme na slušném parkovišti. Během odpoledne se u nás zastavuje několik bydlíků. Někteří pokračují, ale nás tady přespalo 7 kousků. Opět krásná přehlídka modelů a hlavně jsou to Německý cestovatelé a většinou hodně starší.
Stále je krásně, a jelikož stojíme tak, abychom koukali na moře, svítí nám sluníčko přímo na lednici, která se zase zbytečně moc zahřívá, a tudíž se více musí chladit a tak si bere hodně plynu. Prodávají se speciální letní kryty na lednice, které se používají v kempech nebo na stání, kde v létě hodně a dlouho praží slunce. Taky všude se nedá vysunout roleta proti slunci, kterou mají běžně bydlíky připevněnou na polovině auta. My osobně bychom jí za ty dva roky využili párkrát. Na prstech jedné ruky bych spočítala možné vysunutí pergoly, ale stane se, že stojíme takto, kdy nám slunce až do noci bude svítit na lednici. Zdenda vymyslel využití ochrany před sluncem předního skla na auto. Změřil naši potřebnou délku a podle toho jsme sehnali sluneční clonu. S ohledem na délku je to možná na náklaďák.
V Ikee jsme koupili háčky s přísavkou s pod tlakem. Jen dole Zdenda přišil gumový očka a za pár korun máme chráněnou lednici před sluncem.
Zdenda jde dolů po svahu na ryby. Kdyby chytil ještě jednu, večer bychom grilovali. Zatím mám v lednici jen jednu a to je málo na roztopení grilu.
Dnešní trasa je 123 km
