22.6.2016 Trondheim - Lavanger - Norsko

Včera jsem dlouze rozebírala úžasná místní stvoření trolly a neměla jsem žádného zástupce této báječné postavy.

Tady je pár ukázek. Chtěla jsem si jednoho koupit, ale jsou hodně drahý.

Maličká postava vyjde zhruba na 500,- Kč a to se mi zdá opravdu hodně. Větší a obzvlášť hezký, jako tento, už se šplhají k tisícovce. 

Tak to jen na úvod.

Na dnešní den je cíl Trondheim. Museli jsme trochu upravit naše ranní odjezdy, vyjíždíme dříve, než jsme zvyklý. Norsko je poměrně velké a my potřebujeme celou cestu zvládnout do konce srpna.

Takže žádné ranní lelkování a dlouhé rozjímání nad snídaní, to si zase užijeme na zimní cestě na jih. Teď drobet pospícháme, a pokud se chceme podívat, nebo lépe, pokud chceme jet podél pobřeží tak jak je v plánu, tak musíme vyjíždět o chvíli dříve. 

Dneska se zase vracíme na kus dálničního úseku E6, protože se do Trendheimu jinak bohužel nemáme šanci dostat. Okamžitě platíme mýta na jednotlivých kusech dálnice. Není to nijak tragicky moc, ale dneska jsme zaplatili celkem osm poplatků a v součtu to hodí docela slušnou částku, a pokud je to i kdyby obden, tak je to docela slušná položka, se kterou se musí počítat na cestu na sever. Zatím jsem vytrvalá a vše si píšu do sešitu a mýtné brány ještě fotím, takže mám přesný časový údaj a cenu z tabule s tím, že jsem vytvořila složku a tam každý den fotky z mýt ukládám a trajekty zapisuju. Uvidíme, kam se na konci cesty dopracujeme. Pravdou je, že jsme nakonec zvolili tu nejdelší a nejdražší variantu, jak se dostat nahoru.

Rozhodli jsme se tak, protože se na sever už asi nepodíváme a byla by škoda si to vše neprojet a cestu strávit na dálnici. Vjíždíme do Trondheimu a vystrašený pokutou za parkování v Bergenu, velmi pečlivě hledáme, kde nechal tesař díru. Bohužel, opět je celé město parkovací zóna a doporučená parkoviště, kde se dalo v minulosti stát zadarmo, jsou už placená. 100 NOK je minimální částka. Jedeme dál k přístavu a až za přístavem je konec placené zóny a tam už můžeme beztrestně parkovat. Ovšem do města to máme skoro tři kilometry, ale jsme v klidu, že snad už neporušujeme žádné vnitřní městské předpisy. Stále mi leží v hlavě parkování v Bergenu. Tím, že jsme nebyli sami a s námi platili pokutu Němci, Angličan a Holanďan, tak si říkám, že když ani oni nepoznali a neviděli a nikde nečetli, že celý Bergen je o zákazu pro bydlíky, že je to skutečně o náhodě a o štěstí, jestli kontrola přijede zrovna na naše parkoviště. Všichni jsme měli zaplacené parkování a stejně to bylo špatně. Dokonce někteří měli poctivě zaplaceno parkování na celý den, což bylo pomalu 200 NOK a k tomu jsme všichni dostali pokutu 300 NOK. To bolí. Tak už nebudu plakat nad rozlitým mlékem, stejně si nepomůžu a tak si dáváme mnohem větší pozor, protože ani zaplacené parkovné není ještě jistota, že stojíme tam, kde můžeme.

Jdeme do města, protože už z auta vypadlo velmi hezky. Hlavně, dominanta města Nidorská katedrála. Trondheim je bývalé hlavní město a po Oslu a Bergenu je to třetí největší město v Norsku.

Historie vzniku Trondheimu je docela zajímavá. V roce 997 zakotvil král Olaf Tryggvason svou dlouhou veslici u široké písčiny, kde vytékala řeka Nid a postavil si tu statek.

Nevím, jestli si ho stavěl svýma rukama, ale předpokládám, že když to byl král, tak asi si ho nechal postavit. A začíná se psát historie města, které po dlouhá staletí bylo v Norských dějinách velmi důležité. Když do toho ještě přimícháme kult svatého Olafa, je to město měst a není divu, že právě zde vznikla Nidorská katedrála, která je největší středověkou stavbou ve Skandinávii.

Úžasná západní fasáda je plná soch norských biskup, králů, světců a biblických postav.

Některé ze soch jsou originály a některé už kopie. Originály jsou v muzeu, aby se jednak uchránili před počasím a také, aby si je lidé mohli lépe prohlédnout.

Katedrála je opravdu monumentální. Veliký park okolo je vlastně místní hřbitov. Všude jsou lavičky a opět, všude je čisto.

Máme štěstí, právě je vystoupení pěvecké sboru a zpívají staré církevní a historické písně. Sedáme na chvíli, posloucháme a baštíme svačinu.

Celou cestu po jihu jsem krmila toulavé pejsky a tady pro změnu občas racky a dneska si to přihasil holub.

Taky dostal svůj díl a my pokračujeme dál.

Kousek od katedrály je další velmi stará stavba,  Biskupský palác z 12. století a hned vedle je výstava korunovačních klenotů.

Celý trojlístek vstupenek, katedrála + biskupský palác + klenoty je za 190 NOK pro jednoho.

Jdeme dál podél kanálu, kde se rozkládá moc hezká historická čtvrť, další Bryggen, neboli přístav. Čtvrť Mollenberg byla dělnická, plná skladišť a ubytoven pro přístavní dělníky.

Dneska je to krásně zrekonstruovaná oblast plná luxusních restaurací, prodejen a hotelů.

Zdenda obdivuje jeden z modelů Tesly. Tato se nám obzvlášť líbí.

V Norsku jsme jich viděli opravdu hodně a s ohledem na to, že je to elektro auto  pomalu za tři miliony a my je tady permanentně potkáváme, tak to cosi svědčí o tom, jak jsou na tom Norové finančně.

Ještě malá drobnost. Opět tady máme rozkvetlý šeřík.

První rozkvetlý šeřík jsme viděli letos v únoru na Krétě a od té doby nás provází celou Evropou. Jak jsme jeli z jihu na sever, tak pomalu všude začal rozkvétat a ještě pořád nám cestou kvete.

Vracíme se k autu a odjíždíme kus za Trondheim k IKEA, abychom se připojili k internetu. Potřebujeme ještě dát poslední zážitky na stránky. To stejně na zakoupeném dělat nemůžeme, neb je ho málo  a nevíme, kde se nám podaří se zase připojit. Bohužel u Ikea jsme zahnaný za tu jejich haluznu, protože všude jsou rámy s výškou pro osobáky a bydlíci musí za barák. Tam jsme signál nechytli a musíme jít na internet dovnitř. Nevím, ale začínám si tady připadat dost divně. Chápu všechna možná omezení, při té obrovské spoustě bydlíků, co sem každé léto zavítá je to asi nutnost, ale tak nějak je to pro nás novinka. Po dvou letech pohodového cestování se bojíme někde zastavit. Zdenda tvrdí, že bude hůř, z kamionu je zvyklý na daleko větší ústrky.

Dojíždíme do městečka Levanger a parkujeme v areálu obchodních domů přímo u moře.  Zdenda jde ještě na chvíli zkusit štěstí na ryby a já se pouštím do vaření. Zítra už uhneme z dálnice E6 a napojíme se na pobřežní silnici č. 17.  

Dnešní trasa je 140 km.