2.7.2016 Hattneset - Norsko

Ráno odjíždíme z parádního parkoviště. Tentokrát nás vzbudili ovečky se svými zvonci.

Žasnu, že se majitelé nebojí, protože ovce si chvílemi vyrazí na silnici, jehňata skotačí okolo a já jsem z toho celá špatná.

Hlídám auta a ovce, trnu hrůzou, kdy uslyším zoufalé bečení a nějak nestíhám. Silnice sice není nijak erc frekventovaná, přeci jenom stojíme stranou hlavního tahu, ale stejně občas nějaké auto projede. Ovce s jehňaty a asi i s jejich majitelem jsou v klidu a mě to nebere rozum.

Je nádherný den a my už pomaličku odjíždíme z Lofot. Měli a máme hodně velké štěstí, protože prší převážně v noci a přes den máme nádherné počasí.

Příroda je opravdu nádherná a musím říct, stálo a stojí to za to. Mohli jsme cestu pořídit daleko levněji, ale přišli bychom o spoustu překrásných míst. Takže nelitujeme a přesně, jak napsal jeden náš kolega, tu krásu, kterou jsme tady viděli nám už nikdo nikdy nevezme.

Po měsíci v Norsku jsem se už vyrovnala s místní drahotou a tak nějak jí beru jako fakt, který je a se kterým nic neuděláme. Hlavně by byla nesmírná škoda si nechat zošklivit putování jen tím, že si tu holt nic nemůžeme dopřát.

Mohli bychom si dát místní speciality, koupit parádní svetr, pravý norský a ochutnat v obchodech spoustu dobrot, které neznáme, ale to bychom asi brzo dojeli a s tím naším putováním by byl rychlý konec. Zkrátka to nejde a my se musíme chovat rozumně a dost přemýšlet, než peníze utratíme a za co je utratíme. Takže jsme měsíční rozpočet vyměnili za trajekty, naftu a mýtné brány. To si myslím, že je nejlepší investice.

Lofoty jsou přenádherné a každý úsek cesty je jiný, za každou zatáčkou jsou jiné hory a jiné nádherné pohledy. Někdy je to až kýčovité a říkáme si, je to vůbec možné? Ano je a vůbec se nedivím, že se sem mnozí vytrvale vrací. Je stále co obdivovat a pokaždé to musí být trochu jiné putování. Nádhera, kouzlo, pohádka.

Dnešní trasa je 60 km