10.7.2016 Honnigsvag - Nordkapp
Přejeli jsme do maličkého městečka na Honningsvag za stále pekelné mlhy a mrholení.
Vlastně už tři dny nevidíme nic jiného než mlhu. Ta se občas rozestoupí, nadzvedne, rozfoukne, ale jen maličko. Slyšíme kolem sebe podivné zvířecí zvuky, ale jen občas zahlídneme stádečko sobů.
Mlha jim nevadí a pokojně putují krajinou kolem nás a spásají nizoučkou trávu. Dokonce malý sobík vedle své mámy nás udiveně pozoruje.
Ale mlha se rychle spouští, jako opona po představení a my máme zase před sebou jen bílo. Odjeli jsme tedy do civilizace, abychom se podívali na internetu, jaké bude počasí.
Padlo rozhodnutí, že zítra, pokud nebude hezky, odjíždíme. Předpověď vypadá slibně. Na dva dny má být slunečno. Tak uvidíme, jak to dopadne. Nevzdáváme se, ale déle už čekat nemůžeme.
Docela ráda bych se zmínila o jevu, který nás udivil, při jízdě sem, na Nordkapp. Cestou nás překvapují celé rozsáhlé oblasti uschlých malých bříz.
Tady je to tak, že oblast hlubokých lesů střídá oblast kamenitou s malými keříčky anebo jen oblast březových hájů. My se pohybujeme zrovna v oblasti takových chudých březových hájů, ale ty jsou poněkud zvláštní.
Zčernalé kmeny bříz povětšinou vypadají jako uschlé. Je to s podivem, protože kus dál je zase krásně zelený úsek. Marně se dohadujeme, co se mohlo stát. Zdenda se domnívá, že je to severní stranou, že břízy ještě nevyrazili listy.
Nicméně, některé břízy listy mají. Je to s podivem, a když projíždíme oblastí, kde je spousta chat, který by normálně nebyly ani vidět a teď vyloženě stojí v měsíční krajině, vypadá to příšerně.
Dneska jsem při hledání informací o oblasti Finnmark, kde se nyní pohybujeme, narazila na důvod tohoto jevu. Je to housenka. V oblasti tajgy, kde se rozkládá Finnmark, v nejsevernější části Norska řádí housenky můry Oporinia autumnata. Můra je nenápadná a určitě děsně ošklivá, ale její jasně zelené 2cm dlouhé housenky, dokáží spořádat velký kus lesa a proměnit celou velkou oblast v jakoby spáleniště. Nelze se proti housence a můrám bránit jinak než chemicky, což ekologičtí Norové nepřipustí a další obranou je několikadenní mráz pod – 35°C. Přestože jsme v nejchladnější oblasti Norska, tak takové mrazy jsou tu vzácně.
Housenky tedy požírají a likvidují celé rozsáhlé porosty a způsobují neuvěřitelnou škodu. My máme svého kůrovce a tady zase můru a její housenky. Je to hodně podobné a zničený zelený porost vypadá stejně ošklivě, až člověka bolí u srdce, protože o kousek dál je překrásný les, tundra, který tady původně byl.
Večer se přesuneme na start, na naše báječné domovské parkoviště, kde jsme zatím strávili tři úžasné a nezapomenutelné dny.