Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 14.12.2018

klikni na modrý odkaz níže plné funkce pouze v PC mobil ukazuje jen foto

smile

Tady dnes jsme



15.7.2016 Inari - Finsko

Loučíme se s Norskem. Nedá mi to a musím ještě pár superlativů. Nádhera, nádhera, nádhera. Nejspíš už se sem nikdy nevrátíme, ale nikdy neříkej nikdy. Nemáme to v plánu a plány se musí, neb, by se měli dodržovat. Pak už budeme hodně daleko a Norsko bude pro nás už zase dost z ruky. Tak se loučíme s úžasnou zemí, která je prostě a zkrátka krásná. Měli jsme hodně štěstí na počasí, a pokud nebylo, tak jsme si na to pěkné počasí počkali. Už jsem se zmiňovala, co vše by cestovatel neměl opomenout při putování Norskem.

Krásné Lofoty se svými rozeklanými horami a oblastí sušení tresek, úžasné pobřežní cesty, kdy se střídá trajekt za trajektem, výstup na Kazatelnu,

Trollí stezku a silnici a výhledy do dáli,

 trochu historie v Altě,

 

tůru na nejsevernější Knivskjelodden vedle Nordkappu,

no, bylo by toho více, ale tak aspoň kratičký výčet. Loučíme se s překrásnými dřevěnými domy se spoustou kytek, loučíme se se zatím jednoznačně pro nás nejdražší zemí, loučíme se a Norům přejeme jen to nejlepší a aby se jim dařilo stále lépe. Zaslouží si to.

Přejíždíme hraniční řeku Tanu přes most rovnou do Finska.

Nikdo si nás ani nevšimnul, nikdo nás nepřivítal chlebem a solí a tak jedeme dál.

Jsme vysoko na severu. Hraniční přechod v Utsjoki je skoro na nejsevernějším místě Finska a projedeme tak celým Finskem. Pravdou je, že o tomto přechodu proběhla v posádce velmi živá a bouřlivá diskuse, kdy já jsem chtěla vjet do Findska mnohem níž, protože bychom ušetřili na naftě docela slušnou částku.

Velitel chtěl projet celým Finskem, protože podobně jako s Norskem, už se sem nejspíš nepodíváme. Nakonec velitel má vždycky pravdu, jedeme opět tu nejdelší trasu a užíváme si zamračeného dne, kdy občas prší a občas jsou jen mraky těsně nad námi.

Jsme v oblasti Laponska, které si svojí historií nezadá s podobně zkoušenými sousedy. Samozřejmě jsme stále v oblasti Sámů, jakožto původních obyvatel, kteří sem přišli po poslední době ledové, někdy před osmi tisíci lety.

Původně kočovníci se postupně mísili s Finy, kteří sem pronikali z jihu. Mnohem později se zase tyto dvě národnostní skupiny oddělily a žili vedle sebe. Sámové se dál věnovali pastevectví, rybaření a lovu. Bohatá země na nerosty samozřejmě lákala okolní mocnosti, hlavně Rusko. Za druhé světové války oblast okupovali Němci, kteří si zde budovali základny pro výpady do Ruska. Po prohrané válce ustupující německá armáda praktikovala metodu spálené země a prakticky celou obrovskou oblast vypálila a srovnala se zemí.

Na území celého Finska žije pět různých skupin Sámů s odlišnými kulturními zvyky. Jedno je jim, ale společné, veliká úcta k přírodě. Uctívali a dodnes uctívají slunce – otce, zemi – matku a vítr. Jen způsob obživy se již trošku liší. Severní Sámové se živí hlavně chovem sobů a rybařením v oblasti  velikého jezera Inarijärvi, okolo kterého také jedeme.

Mnoho Sámů se živí turismem a specializují se na výrobu všeho možného, co si turista může z Finska odvézt. Od pletených rukavic a ponožek, různých dřevěných hrnků po různé věci ze sobích parohů a tak dále a tak dále.

Silnice č. 4 je ve srovnání s norskými silnicemi zcela opuštěná. Pár aut projede, ale žádné sláva to není. Jen je škoda, že se počasí nelepší a stále máme pod mrakem.

Pár sobů se pase okolo silnice, a co nás málem porazilo je obrovské množství hub. Krásný kozáci a křemenáči rostou rovnou u silnice. Neodoláme a zastavujeme, protože to jsme dlouho neviděli.

Houby jsou absolutně zdravé a úžasné. Houbařský ráj. Přejeli jsme z rybářského ráje do houbařského.

Zastavujeme na noc na moc pěkném místě, hned vedle říčky a grilujeme ryby, co jsme dostali předevčírem od kolegů z Německa. Dva rybáři měli tolik nachytaných ryb, že je už vyhazovali.

Dostali jsme dvě veliké, vyfiletované tresky a už je máme v lednici naložené. Dřeva je tu spousta a ohniště pro nás už přichystané. Tresky jsou vynikající ryby a jsou asi i poslední, co jíme. Počasí se jako mávnutím kouzelného proutku umoudřilo a svítí nádherné sluníčko.

Okamžitě je teplo a příjemně. Tak aspoň si grilování užíváme a večer sedíme hezky pěkně na slunci a probíráme rozdíly s Norskem, které jsou vidět hned na první pohled.

Ale o tom si řekneme pár slov až zítra. Zdenda jde pytlačit na říčku a já si budu chvíli před spaním ještě číst.

Dnešní trasa je 183 km

| přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ