21.7.2016 Padasjoki - Finsko
Dnešní den nás čeká historická UNESCO lahůdka. Zatím je den hodně pod mrakem a chvílemi prší.
Tak je tiše doufám, že se alespoň na chviličku objeví sluníčko a fotky budou trochu ke koukání. Ale zatím to nevypadá nijak slibně. Jedeme dál jezerní oblastí po silnici č.4 směrem na Jyväskylä a tam budem uhýbat na Petäjävesi, kde se kýžená památka nachází. Je to poměrně slušná zajížďka, skoro 30km, ale Zdenda v navigaci našel boční silnici, takže pojedeme dál na jih, naším směrem a nebudeme se muset vracet na č.4. Tak jako všude ve světě se s památkou UNESCO chlubí, tady ani náhodou.
Odbočky na kostel jsou velmi dovedně ukryté, pokud teda vůbec jsou. Už odbočka na Petäjävesi je jen jedna jediná a velmi snadno se dá přehlédnout. Naštěstí nás vede navigace, ale i tak je to škoda. Spousta cestovatelů nemá průvodce a nemá stažené zajímavé body cesty z internetu a památku lehce mine. Tady teda určitě. Každopádně už odbočka do maličké vesnice a silnice ryzím venkovem je zážitek.
Jedeme 30 km skoro osamoceně, jen okolo několika farem a domů. Opět, vyfotit stavení je náhoda, protože stále jsou ukrytá za hradbou stromů a keřů.
Kousek, vedle kostela je velké a pohodlné parkoviště a my jdeme na prohlídku. Bohužel, počasí se neumoudřilo. Stále občas poprchává a tak fotky nejsou nic moc.
Kostel v Petäjävesi byl postaven ve finské vesnici, která dříve patřila Švédům, Petäjävesi mezi lety 1763-1765. Je celý ze dřeva a je ukázkou skandinávské architektury, avšak zároveň je postaven pod vlivem renesance a má i gotické prvky. Pro svou unikátnost a jedinečnost byl v roce 1994 zařazen ke světovému dědictví UNESCO.
Kostel byl opuštěn, několikrát přestavován a opravován. Kupodivu nikdy nevyhořel a nebyl srovnán se zemí.
Vstupujeme a okamžitě jsem obráni o 6 EUR na hlavu, ale máme kostel sami pro sebe a je to něco naprosto unikátního.
Už jen pohled z venku je úžasný.
Střechy působí jakoby krajkovým dojmem a při bližším pohledu je patné,
jak jsou jednotlivé dřevěné tašky opracované.
Celý kostel sedí na velikých kamenech jakoby tak nějak poskládaných. Stěny jsou z velikých opracovaných kmenů a jednotlivé díly do sebe zámkově pasují vytesanými překlady.
Původně zde byl jen maličký kostel, který byl postaven jako kaple pro okolní oblast.
Místní lidé v roce 1728 dostali povolení k vybudování hřbitova a malého vesnického kostela na vlastní náklady.
Vlastní kostel byl postaven v letech 1763 až 1765, ale ještě neměl nynější vzhled. Zvonice byla postavena v roce 1821. V 19. století kostel prošel několika rekonstrukcemi.
Původní je vnitřní vybavení
a jen několik málo prken v lavicích je vyměněných.
Zajímavá kazatelna s původní dřevěnou výzdobou.
Každopádně úchvatná dřevěná podlaha.
Mimochodem, pod dřevěnou podlahou se také pohřbívalo.
svatý Christopher - patron kostela, fešák, že ano?
Venkovní hřbitov je velmi starý a těsně přiléhá k nádhernému jezeru.
Pro milovníky historie bude více podrobností a fotogalerie v kartě UNESCO - Finsko.
Opouštíme Petäjävesi a jedeme boční silnicí směr na Jämsä.
Rádi bychom se někde připojili na internet, ale Finsko na volné sítě je velmi chudé. Všichni mají svojí síť poctivě zabezpečenou a volnou by jeden lupou pohledal.
Štěstí máme až u místní nemocnice, která má trošku, maličko slušný signál. Stojíme na parkovišti před nemocnicí a přetahujeme se o anténu. Zdenda si dělá svoje parkovací místa, nahrává fotky do One drive a vloží nějaké naše poslední zážitky na Facebook. Já si chystám cestopis a fotky do jednotlivých dnů. Někdy je to práce děsná a když se nakupí nevložené dny, tak je to hrůza. Hlavně, když není silný signál. Když je připojení pomalé, tak jako dneska, tak to trvá.
Nakonec odjíždíme pozdě večer a jedeme ještě kus dál a hledáme nějaké pěkné parkoviště, ale moc se nedaří.
Dnešní trasa je 200 km
