22.5.2016 Čechy - kousek od hranic

Poslední úžasná setkání, poslední nákup a můžeme vystřelit.

 Dneska jsme poslední den v Čechách pár kilometrů od hranic a ještě doděláváme, co potřebujeme. Hlavně jsme se přihlásili do mýtného systému Norska a poslali jsme jim na účet jednu norskou korunu. 

To je taky zajímavé. Systém placení dálnice, jak máme informace je možný několika způsoby. Pokud víme, tak jsou tři, ale může jich být více. Na adresu norských dálnic www.turistportalen.ssautopass.no nebo také www.autopass.no jsme se zaregistrovali a nelze zaplatit víc jak jednu NOK. Přišel nám potvrzovací imejl, že jsme v systému a podle všeho nám z účtu bude odčerpáváno tak, jak budeme projíždět placenými úseku. Je to jedna nepříjemnost. 

Musíme mít otevřený účet na internetové bankovnictví, který máme normálně zavřený. Snažíme se co nejvíce chránit penízky na účtu a tak máme stabilně účet uzavřený na internetové platby. Alespoň jsme nastavili limit a uvidíme, jak bude vše fungovat. Další možností je, zaplatit u benzínky a pak ještě neplatit nic a počkat si na fakturu, které má přijít do třech měsíců. My jsme teda zvolili variantu přihlášení do systému, ale podařilo se nám nabít akorát jednu NOK.

Zdeněček bude mít brzičko narozeniny a čekalo ho veliké překvapení. 

Další hezké překvapení pro nás bylo, že jsme si to nahrnuli v Benešově do Spořitelny pro NOK a byli jsme velmi překvapeni, že je nemají. Jako že vůbec. Proběhli jsme všechny banky a nikde jsme neuspěli. Nakonec po dlouhém telefonátu na infolinku Čsp se slečna laskavě uvolila, že nám NOK opatří a zajistí k vyzvednutí další den. Nicméně, kurz byl tak děsný, že jsme poděkovali a NOK jsme pohodlně koupili v maličké směnárně v obchodním centru na okraji Prahy. Momentální kurz je ČNB je a my jsme koupili za 2.95 Kč/ 1 NOK. Skvělý přepočet, vše budu násobit třemi a je to.

Absolvovala jsem kurz zavařování masa. Vystrašená zvěstmi o pekelné drahotě v Norsku jsem požádala mojí báječnou kamarádku, přítelkyni a sestřenku Milušku, to vše v jedné osobě, o pomoc při zavařování vepřového masa. 

Ona to totiž umí naprosto perfektně a přeci jenom rada odborníka není nikdy k zahození. Recept, nebo spíše pracovní postup, jsem už dala na stránky. Tak si sebou vezeme 8 sklenic zavařeného masa a tiše doufám, že se nic nezkazí. Dokoupila jsem nějaké zásoby, ale tak nějak decentně. Zdenda tiše úpí, protože začínáme být slušně přetížený, tak se držím. Stejně není možné na tři měsíce si sebou vézt vše. Tak jen trocha těstovin, rýže, šťáva do našeho čaje, káva a koření. Mouka na pečení chleba, cukr a tak. Nevezu toho sebou nijak moc potravin a holt to budeme muset nějak zvládnout.

Máme opravenou navigaci. Musím smeknout klobouk před panem Vaisem ze Zenecu v Hradci Králové. Opravdu se nám půl dne věnoval, přestože jsme rádio s navigací u něj nekoupili. Vlastně ani teď pořádně nevíme, co se událo, ale při aktualizaci se něco porouchalo a paměťovou kartu nejdříve neviděl počítač a pak už ani rádio. 

Takže vše se nakonec podařilo napravit a navigace funguje jak má. Stejně nás bude čekat další cesta do Hradce, protože se nepodařilo doladit prý 5% problému a musí se to řešit s výrobcem softvéru v Maďarsku. 

Klasika, opět je to pekelně zašmodrchaný, ale pan Vais byl ohromně ochotný a skvělý. Tak alespoň něco.

Májové slavnosti na vsi, přispěli jsme a dostali skvělý koláček.

Pasy jsme už měli hotové několik dnů před termínem a můžeme v klidu vyrazit.

Jen bych se ráda zmínila o úžasném setkání s člověkem, který nám na cestě velmi pomohl radou na dálku, když nás zlobil energoblok.

Karel s Pavlou jsou naprosto výjimeční lidé. Celý večer, celou noc a celé dopoledne jsme si povídali o autech a o cestování. Karel je neskutečná studna vědomostí a znalostí. 

Hlavně, dokáže si informace najít, dohledat, přeložit a vůbec. Ví, o čem hovoří a to je dneska dost vzácné. Tím, že má servis a spousta lidí se naučila k němu jezdit se svými bydlíky, opravoval tolik závad, že dneska už přesně ví, kde jsou slabá místa téměř všech značek. Jasně, není možné se zavděčit lidem všem, ale přístup k zákazníkům má excelentní. Každopádně jsme společně prožili krásný večer, za který děkujeme. Karle a Pavlo, bylo nám ctí a na podzim se zase rádi zastavíme.

No a závěr našeho putování po Čechách a vyřizován spousty záležitostí jsme zakončili u našich skvělých příbuzných v Nové Roli u Luďka a Olinky. 

Tak ona už jízda k nim byla úžasná. 

Jednak se Zdenda vrátil do dětství, protože sem mnoho let jezdil s rodiči a brášky, ale hlavně je tu překrásná krajina plná hlubokých lesů a kopečků.

Přesně jako u nás na Benešovsku. Moc se nám tu líbí a jen jsme zalitovali, že už musíme odjet. Ale určitě při první možné příležitosti se sem vrátíme a okolí Karlových Varů řádně procestujeme.

Zítra konečně budeme překračovat hranice do Německa a jedeme směr Norsko. Strašně moc se tam těšíme. Ani jeden jsme tam nikdy nebyli a domnívám se, že to bude úžasná cesta. Sice asi trošku dražší, než jsme zvyklý, ale v plánech jsme s vyšším výdajem na severní cestu počítali. Podobná situace bude, až se dopracujeme k Anglii, Skotsku a Irsku. Ale to je ještě daleko.