31.5.2016 Göteborg - Mastrandsön - Švédsko

Před námi je Göteborg a dopoledne odjíždíme z velmi hezkého stání u moře. Göteborg máme pár kilometrů před sebou. 

Jedeme skoro pořád po dálnici, která je perfektní a stále ještě zadarmo. Zatím jsme nic neplatili.

Potřebujeme si vyměnit pár Švédských korun, což jsme si mysleli, že nebude až takový problém, ale včera jsme neuspěli a dneska ve městě snad nám už pšenka pokvete. Zastavujeme na volném parkovišti, které se ukazuje, jako parkoviště na zvláštní karty.

Proto je tu tak málo aut. Když jsme si dali do překladače popis na ceduli, bylo nám to jasné. 

Tady zůstat nemůžeme a zvládáme jen oběd a jedeme dál hledat jiné parkovací místo. Má to jednu výhodu, poznáváme i odlehlejší části města. V Göteborgu se nedá nikde kloudně zastavit bez placení.

Celé město je totálně prošpikované automaty na parkovné. Automaty jsou absolutně všude a parkovné se pohybuje od 5 – 10 SEK na hodinu nebo na dvě. Dost se to liší, ale platit se nám teda vůbec nechce. Hlavně, ještě nemáme jejich měnu. Takže nemáme ani čím zaplatit. Na každém automatu je napsáno, kolik zaplatíme za kolik hodin. Tak projíždíme městem a hledáme místečko, kde bychom byli zadarmo. Nutno říct, že nejsme jediný bydlík, který hledá volné místo. Křižuje jich tu několik a občas se potkáváme na jakési křižovatce, nebo se vidíme z jiné ulice. Za chvíli se začneme zdravit, jako staří známí. Nakonec jedno místo nalézáme na velkém parkovišti na kraji města u přístaviště, ale jsme vyloženě přes obrubník u dálnice. Brrr. Žádná hitparáda. Teď nám to nevadí, ale večer se ještě rozhodneme, jestli tu zůstaneme.

Göteborg je zajímavý tím, že je vlastně prvním švédským přístavním městem. Švédsko totiž až do 17. století nemělo prakticky kloudný přístup k moři. Dánové umožňovali v mírových dobách přístup k moři v ústí řeky Göta, ale kontrolovali veškerý pohyb zboží. V roce 1603 se švédský král Karel IX. v místech proti tehdejší dánské pevnosti Alvesborg, pustil do výstavby nového města, které dostalo jméno Göteborg. Dánům se to samo sebou nelíbilo a o osm let později nové město zničili a vypálili. Král Gustav II. Adolf zaplatil Dánům milion říšských tolarů a za krátko na to byla uzavřena Halmstadská smlouva. Švédsku si koupilo kus pobřeží se vznikajícím městem a mělo konečně svůj přístup k moři. Toto vše ovšem odstartovalo další a ještě urputnější věčný boj s Dány, kteří se nechtěli vzdát velkých zisků z kontroly obchodu a kontroly značného území a Švédové zase nechtěli donekonečna za každou unci vyvezeného a dovezeného zboží platit cizákům.

Göteborg je velmi multikulturní město s poměrně mladou výstavbou. Typicky modré göteborské tramvaje jsou snad všude. Trochu uvažujeme, že nazpět pojedeme tramvají, ale nakonec celou trasu jdeme tam a zpět po svých. Je už dost teplo. Dneska je přímo zápalná teplota 29°C a procházka městem je poněkud náročná.

Máme sebou pití a snažíme se jít ve stínu domů. Jediná výšková budova, jinak je vše v klasickém stylu z přelomu minulého století.

Pár staveb je starších, ale není jich moc. Jedině kostely se řadí do starší výstavby. Tam se pohybujeme kolem roku 1650 a dál.

Musíme si uvědomit, že se tady tenkrát stavělo převážně ze dřeva a při permanentních válkách, dobývání, vypalování a tak podobně, není divu, že vlastně nic nezůstalo.

Budova Muzea je z přelomu minulého století. V centru města je několik významných budov, jako je nová budova Opery a starší domy, které jsou velmi pěkně udržované.

Socha krále Gustava Adolfa na hlavním náměstí a několik zvlášť krásně vyvedených kašen. Tato se nám obzvláště líbila.

Stále nemáme ani jednu Švédskou korunu a snažíme se vyměnit eura. V nákupním centru je směnárna Forex bank, kterou už jsme potkali včera, ale v neděli mají zavřeno. Tak dneska vyměníme 20 Eur, jen abychom měli na parkovné, nebo abychom měli na případné placení kousku dálnice, nebo vjezdu do města apd. Čeká nás taky jedna UNESCO památka a nevíme, jaké bude vstupné a zda se vůbec budeme platit. Jedná se o skalní kresby.

Nicméně vyměňujeme našich 20 Eur a jsme oškubaný, jako kuře k nedělnímu obědu. Tady totiž k našemu úžasu banky a směnárny mají poměrně vysokou provizi za výměnu. Ta provize není procentní z objemu výměny, ale sazbou za úkon. Ta je 50 SEK a hotovo. Ať si vyměníme, kolik chceme, vezmou si 50 SEK za úkon. Poplatek se platí v bance i ve směnárně. Jistě, mohli jsme pobíhat po bankách a zjišťovat, jaký kde mají vysoký poplatek a hledat maličko lepší kurz, ale domnívám se, že jak kurz tak poplatek bude velmi přibližný a s ohledem na to, že jsme stáli ve frontě a s námi si tam vyměňovalo mnoho lidí své penízky, tak to bude asi všude hodně stejné.  Takže nás obrali o 150,- Kč na necelých 550,- Kč. Kurz nám okamžitě vyskočil na 4,- Kč za SEK ze tří korun. Příšerný. Takže, rada, ve Švédsku nevyměňovat anebo když, tak hodně Eur, aby se provize banky rozložila a tolik nebolela. Ve Švédsku je poměrně draho i při kurzu 3,-Kč / SEK. Správně jsme měli dostat 9. 95 SEK za Euro, to je oficiální kurz ČNB a tady nejenže jsme dostali 8,96, ale ještě nám z toho příšerného kurzu strhli 50 SEK. No, už se v tom nebudu pitvat, to nemá cenu.

Jdeme do auta, zmožený pětihodinovou cestou městem, vedrem a vůbec. Jsme rádi, že jsme zpět, dáváme si kávičku, muffinku ( včera jsem pekla ), a jedeme za město. Nebudeme tu stát na noc. Zdenda našel v navigaci pěkné parkoviště kousek za Göteborgem. Je to naším směrem, jen odbočíme z hlavní silnice k moři.  Cestou se koukáme po LPG pumpě, ale dosud jsme žádnou neobjevili. Plynu máme zatím dost, ale kdybychom na nějakou padli, hned plyn dotankujeme. Pro jistotu.

V maličkém městě, kam míříme, Mastrandsön, nemají bydlíky rádi. Nechceme tu spát, jen se podívat, otočit a jet k moři. Všude jsou cedule se zákazem a hlavně, bude se tady konat nějaká velká slavnost. 

Spousta lidí na chodnících, absolutně našlapané parkoviště a všichni pospíchají do přístavu města. Nevíme, co tu bude a tak se jde Zdenda podívat. 

Protože tu stát nesmíme, nechává mě v autě a jde sám okouknout situaci. Tak, tato slečna je důvodem. Je to nějaká miss či co a všichni, co se hnali do města, se jdou na ní podívat. Několik dalších slečen v dlouhých róbách vystupuje  z limuzín a sporťáků a nechává se fotografovat a obdivovat. Holky jsou to krásné a přeju jim to, ale jsem ráda, že do víru krásy a pozdvižení se vrhl Zdenda. 

Ten si to jako chlap lépe užije.

Parkujeme na parkovišti u silnice, kde není nijak velký provoz, hned u moře. Zdenda udělal první nához do moře a já dočítám knížku. Nohy bolí a žene se bouřka. Pokud bude alespoň část noci pršet, budeme jen a jen rádi.

Dnešní trasa je  190 km