14.1.2016 Ierapetra

Stojíme na místě v Ierapetra a já mám velké prádlo. Zdenda by rád pomohl, ale ono to moc nejde, tak mi alespoň nanáší vodu. Jinak pohodička.

Vítr se drobet uklidnil, ale stejně docela hodně fouká. V poledne vytahuji zkrácené džíny. Je teplo, ale nic se nemá přehánět. Ono to občas tak nějak docela studeně foukne. Nicméně, prádlo schne jedna báseň, utěrky už jsou suché a složené a teď jen pár triček a budeme mít zase čisto.

Odpoledne půjdeme do města, jen se kouknout na místní bzukot a cvrkot. Je tady taky WIND, ten náš operátor, tak se půjdeme zeptat, kolik máme ještě kreditu. Zdenda je na rybách, ten žralok v prodejně se mu hodně líbil. Tak co kdyby se náhodou nějaký nechal přesvědčit, že ano? 

Dominantou města je pevnost Kales – benátská pevnost, kterou poničilo kde co. Janovský pirát Pescatore jí postavil okolo roku 1212, jako základnu svých pirátských eskapád.

Oblast v roce 1625 zasáhlo obrovské, ničivé zemětřesení a pevnost značně poškodilo. Nájezdy Turků udělali taky své, a když se konečně pevnosti zmocnili, ponechali si jí a ještě dále zesílili a pobořené opravili.

Turkům pevnost velmi vyhovovala a to pomohlo k jejímu zachování až do devatenáctého století, kdy na chvíli upadla v zapomnění, ale nyní je částečně zrekonstruována a přístupná pro veřejnost.

Samozřejmě jsme neodolali a nakoukli do vnitřního uspořádání. Řekla bych, nic moc. Na to, jak se o pevnost bojovalo, jak se o ní tolik všichni zajímali, mě připadá mrňavá a co se týká obranyschopnosti, no, nevím, ale výhled je hezký. Silný vítr nás za chvilku vyhání zpět do města a do uliček, kterými se vděčně touláme.

Tak já si dělám starosti se sušením prádla a kam natáhnout šňůry. Tady si v klidu suší prádlo na ulici, stačí jen dva stromy.