Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 19.06.2019

klikni na modrý odkaz níže plné funkce pouze v PC mobil ukazuje jen foto

smile

Tady dnes jsme



3.11.2016 Himarë - Albánie

Ranní kávička a velké loučení.

Ještě poslední rady porady na cestu, společné závěrečné fotografování a jedeme.  Beata s Leszkem ještě pár hodin zůstávají a jedou také.

Je čeká nádherný Ohrid a nás další nádherné putování. Dneska máme v plánu několik zajímavostí. Pilně jsem nastudovala průvodce a už se necháváme unášet překrásnou Albánií.

Jedeme pobřežní silnicí SH8, která nám postupně ukazuje naprosto úchvatné scenérie. Máme štěstí na počasí. Přestože v noci krápalo, obloha se vyjasňuje a máme opět sluníčko a den jako vymalovaný.

Zastavujeme se v Sarandë na velký nákup. Hlavně v pekárně mají lahodný čerstvý chleba, pecen za 20,- Kč. Trocha zeleniny a už se objevují slaďoučké mandarinky. K našemu zklamání už není běžně laciné hroznové víno, ale mandarinky. Slaďoučké Klementýnky za 12,- Kč. Moc jim zprvu nevěříme, ale pak se do obchodu vracím ještě pro další dvě kila.  Papriky jsou taky za pár korun a to samé rajčata. Naučili jsme se tu sypat skoro každé jídlo Balkánským sýrem a olivami, které taky stojí pár korun. Je to výborná změna a vynikající doplněk. Ještě tankujeme na benzínce vodu a konečně odjíždíme. Voda je tu úplně v pohodě. Všude mají hadice, všude je kohout a nikde nikdo nic neřeší. Potřebuješ vodu? Tady je a vezmi si kolik je libo. Podle našich dosavadních zkušeností, je Albánie jednou z mála zemí, kde je pro nás vše tak, jak by mělo a mohlo být.

Zatím je z naší strany ještě brzo na nějaké hodnocení, ale s jistotou mohu říct, že je tu krásně, příjemně a mile.

Krásná příroda, která si nezadá se severskou, laciné potraviny, které jsou nejen vynikající kvality, ale i velmi chutné a jak říkám, cenově velmi, velmi přijatelné. Bezpečno, absolutně a bezkonkurenčně. To je náš názor. Nikdo se nesnaží o jakékoliv nepříjemné okukování nebo vyzývavé kontaktování.  Žádná banda rozjívených výrostků, žádné noční dostihy a vyřvávání reprobeden v autech. Tak nějak tady vše plyne v poklidu a velmi kultivovaně. Není vůbec výjimkou, že se nás občas někdo snaživě anglicky zeptá, jak se máme. Vše je doprovázeno úsměvy. To máme rádi. Samozřejmě, hned jsme se naučili albánsky poděkovat a dneska jsem v obchodě za odměnu dostala čokoládový bonbón. Takže, děkuji je „ falimendéra „ s tím, že to n se jakoby spolkne.  Pilně děkujeme za vše, tak jak jsme zvyklý, a získáváme malé, ale velmi podstatné plusíky. Albánci mají ohromnou radost, že se snažíme, my máme ohromnou radost, že oni mají radost a tak máme nakonec radost všichni a tak to má být.  Čokoládový bonbon zbaštil Zdenda, a ten měl radost největší.  Poměrně pozdě odjíždíme z nákupů.

První naší zastávkou má být prastarý a velmi starý kostel sv. Marie, kde mají být původní malby.

Odbočujeme z hlavní silnice SH8 podle ukazatele a nejdříve jedeme, jak jinak do pekelného kopce a pak padáme k moři. Tam někde v dálce by měl být námi hledaný kostel.

Ovšem brána přes silnici, která tady taky končí, nás udivuje. Jednoduše, silnice končí a dál nemůžeme. Ke kostelu vede jakási kozí stezka a hlavně, silnice je tu pekelně úzká.

Auto tady nechat nemůžeme a Zdenda se musí velmi krkolomně otočit. A máme první památku za sebou. Další je pevnost Borsh, kterou vidíme před námi vysoko na kopci.

Ovšem ve vesnici, odkud se dá jedině k pevnosti dostat, nemáme šanci zaparkovat. Vesnice je totálně rozkopaná a všude se něco staví, doluje a opravuje.

Pb030095

Nikde není jediné místo na zaparkování. Doufáme, že alespoň za vesnicí se nám podaří nějak zaparkovat, ale bohužel. Silnice je tak akorát pro dvě auta a bez jakéhokoliv místečka stranou. Další památka je pro nás pasé.

Doufáme, že alespoň hrad Aliho Paši na ostrově bude pro nás přístupný. Hrad pochází z období Benátčanů, tedy někdy okolo 16 – 17století ale máme opět smolíka. Z naší silnice vede nesmírně prudká, jak říká Zdenda, vracečka. Nemáme šanci tam zatočit.

Běžně to děláme tak, že jedeme dál, někde se otočíme a pak sjedeme dolů, ale tady jednak není absolutně kde se otočit a druhak, zlom je pro nás opravdu hodně prudký. Bohužel, jsme dlouhý, a pokud je silnice takto prudce zalomená, riskujeme, že se posadíme na bříško. Minimálně si odřeme celý spodek. Většinou sjezd nevzdáváme a Zdenda mnohdy dost zbytečně pokouší štěstí, ale tady je to opravdu velký zlom k moři a také první možná otočka je až ve městě Himarë, kde parkujeme na noc.

Tak to máme nějakých 13 km. Zůstáváme v Himarë, protože už se za chvíli začne smrákat.

Stojíme hned u velké pláže. Moře je dneska dost hlučné a večer se asi přižene nějaká buřina.

Ještě poslední západ sluníčka mezi mraky a je tma.

V dálce se už začalo blýskat. 

Dnešní trasa je 64 km

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ