7.11.2016 Berati UNESCO - Albánie

Dneska jedeme na archeologickou památku a to Apollonia nedaleko Fieru.

Bohužel je hodně pod mrakem, ale zatím neprší. Je poměrně dost teplo, 22°C, což je na ráno až dost. Jsem zvědavá, kam se dneska teplota vyšplhá.

Na velkém parkovišti, které je poněkud, hodně z kopce parkujeme a jdeme na prohlídku starověkého města, ze kterého zbyly jen ruiny.

Hned máme o polívku k obědu postaráno. Psice si přišla pro kousek jídla. Dostala naší polívku a do toho několik krajíců chleba. 

Město má velmi starou a bohatou historii, až je to k neuvěření. Město založili řečtí osadníci v první polovině 6. století př.n. l. a ti ho pojmenovali na počest boha Apollóna. Je k neuvěření, že v těchto troskách, které tu zbyly, žilo na 60 tisíc obyvatel a bylo to vzkvétající město.  Původní poloha byla na dvou pahorcích a vše bylo obehnáno třímetrovou zdí. Jeden vršek kopce byl zasvěcen bohu Apollónovi a stál na něm veliký chrám.

Druhý vršek byl určený pro obranu s vojenskou citadelou a ubytovnami pro vojáky a vším, co k obraně města potřebovali. Dneska je jeden vršek taky ryze vojenský. Jsou tam jen zapomenuté bunkry.

Když jsme přijeli a vystoupali na vrcholek, tak nějak jsme minuli odbočku k vykopávkám a hned jsme si to nahrnuli mezi bunkry. Jsou děsivé, ale odtud měli vojáci opravdu výhled do všech světových stran. Celé daleké okolí měli odtud jako na dlani.

Zdeněček se samopalem v ruce brání dobyté postavení. 

Všechny bunkry jsou spojené chodbami a vypadá to tu děsně, příšerně. Klidně bych si tuto část prohlídky odpustila, ale aspoň zase na druhou stranu vidíme, jak se musel Hodža a celý režim bát. Když si představíme, že nyní má Albánie něco kolem 3,5 mil obyvatel a bunkrů je něco kolem půl až tři čtvrtě milionu, tak mě vychází příšerné číslo vojáků, kteří museli ty bunkry obsluhovat. Tehdejší režim musel mít stále k dispozici obrovskou sílu vojáků.

Ty vojáky někdo musel nakrmit a obléct a teď si vezměme ryze zemědělský kraj, kde se v kamenité půdě dá hospodařit akorát s ovcemi a kozami. Pak se nemůžeme divit, že to tu vypadá dost příšerně i přes veškerou snahu. Všechny peníze co se podařilo vybrat na daních anebo co se podařilo nashromáždit z prodeje a vývozu surovin, se investovali do vojska. Pak nezbylo na infrastrukturu, která je i po tolika letech v plenkách. Bohužel, když k tomu přihodím ještě totální nezájem místních o to, co mají přede dveřmi, vychází mi z toho veliký nepořádek, který skoro všude vládne. Bude trvat ještě hodně času, než lidi svoje odpadky dokáží odnést až do popelnice a nevyhodí je za vrata svého domu. Ale pevně věřím, že to Albánie časem zvládne, protože jejich veliká srdečnost a lidskost je velmi silná deviza, kterou nemají ani mnohem bohatší země.

Procházíme se po vykopávkách, které započaly až na začátku 19. století.  V Apollonii se nacházel velký říční přístav, který přinášel místním bohatý zisk. Jenže po zemětřesení řeka změnila koryto a už se nedalo plavit až do moře a začal pozvolný úpadek města.

Na počátku středověku bylo město již opuštěné.

Nejkrásnější v celém parku je bouletarium, které mělo podobnou funkci jako naše dnešní radnice.

Tady se odehrávalo vše důležité, tady se scházeli významní mužov a projednávali se tu záležitosti města.

Bohužel, zemětřesení stavbu zcela zničilo. Naproti bouletariu jsou pozůstatky divadla, které má původní originální sedačky. Procházíme starými zbytky stavení a kdysi mohutných budov. Vše je volně přístupné a je tu čisto a pořádek.

Na oběd jedeme dál, směrem na Berati.

Třetí a poslední památku UNESCO v Albánii. Více jich zde nemají, ale i tak to stačí. Z města Fier je to jen malá zajížďka a tak neváháme. Byla by škoda si Berati nechat ujít.

Je libo krocana, kachnu nebo krůtu? Žádný problém, tady vše nakoupíte. 

Berati - UNESCO

Bohužel oprava lednice se nezdařila a lednice dál špatně spaluje. Udělali jsme několik chyb, za které teď draze platíme. Zdenda má kliku, že spaliny tolik necítí, ale já už jsem z toho smradu z plynu celá špatná.

Dneska jsem už řekla, že to takhle dál nejde a buď se vrátíme do Čech a necháme vše opravit anebo se s tím musí něco dělat. Plyn už máme nový a vše je vyčištěné a lednice stále smrdí plynem. Bohužel, zplodiny jdou i dovnitř auta, a když otevřu skříňku nad lednicí tak je to hrůza. Máme špatnou trysku, nebo hořák, ale něco špatného je a to se musí vyměnit. Jiná možnost už není. Lednice funguje jako divá, chladí a mrazí jako o život, ale jde nám z ní špatně spalovaný plyn. Nevím a už to takto dál nejde. Nakonec jsme v Berati našli připojení na internet a zavolali do KOV Velim, kde mají zastoupení Dometicu. Na naší lednici mají vše potřebné a zítra to za námi do Albánie pošlou. 

Pan Šlais nám hned sdělil, že tryska se většinou vůbec nijak nečistí a rovnou vyměňuje za novou. Jasně, bývalo by stačilo jí jen profouknout, ale bohužel, Zdenda se snažil jí pročistit tou nejjemnější jehličkou a asi se mu podařilo maličko zvětšit otvor a ten dělá tu rotyku. Možná.

Univerzita - Berat

Zítra dopoledne bude balíček odeslán a my tu na něj počkáme. Domluvili jsme se na poště a budeme kolem vartovat. Jsem zvědavá, kdy dorazí. V Řecku to zvládli přímo ukázkově, tak teď uvidíme, jak to půjde v Albánii. 

Dnešní trasa je 78 km