30.11.2016 Ploče - Chorvatsko

Jak jsem slíbila, tady jsou naši sousedi. Po ránu jsem si to jejich monumentální auto vyfotila.

Je to starší Iveco a nástavba je kontejner. Ovšem, docela zajímavě zpracovaný. Mě se líbila zadní terasa. Kolegové jsou z Německa a mají dvě malé děti 3 a 5 let.

Za jízdy sedí všichni ve předu, v jedné řadě. Mez sedadly řidiče a spolujezdce mají připevněné dvě dětské autosedačky a tak jsou všichni za jízdy hezky po kupě. Zajímavé.

My odjíždíme z Dubrovníku dál, směrem na Split podél pobřeží. Uvažovali jsme zajet do Mostaru, ale je to dost velká zajížďka a hlasováním jsme se shodli, že jedeme dál. 

Hraniční přechody jsou opět liduprázdné. V Bosně a Hercegovině jsme se akorát naobědvali a utratili zbytek peněz za trochu nafty a potraviny. Naštěstí jsme měli jen pár bosenských marek a tak nebyl problém se jich účelně zbavit.

Jediné městečko Neum je dost drahé, jak na naftu, na plyn tak na potraviny. Mnohem dražší než ve vnitrozemí. V jediném městě Neum jsme si ohřáli oběd a jedeme zpět do Chorvatska.

Naproti nám je poloostrov Pelješas a město Ston s ohromnými hradbami.

Monumentální středověké opevnění pochází ze 14 a 15 století a postavila je Republika Ragusa (Dubrovník).

To je také jedna velká zajímavost jižní Dalmácie. Republika Ragusa se sice více vztahuje k Dubrovníku, ale i zde má své zastoupení, až sem sahala její správa a já se ráda k této informaci na konci dnešního dne ještě vrátím.

Hned za hranicemi jsme se dostali do mandarinkového ráje. Ocitli jsme se v nížině obklopené kopci, kde je to jedno citrusové políčko vedle druhého. Nížina obklopená horami je ideálním místem pro pěstování mandarinek a pomerančů.

Právě vrcholí jejich sklizeň a všude se citrusy prodávají v neuvěřitelném množství za neuvěřitelnou cenu. Pro informaci 1 KUN je 3,75 Kč. Samozřejmě neváháme a kupujeme desetikilový pytel mandarinek.

Jsou vynikající a čerstvé. Prodavač slibuje, že vydrží měsíc. To mu nevěříme, ale když to bude aspoň 14 dnů, budeme rádi. Déle stejně u nás nemají šanci. Jíme je vyloženě po kilech.

Je zajímavé, že z toho velkého množství prodavačů  a stánků okolo silnice, nikdo nemá jinou cenu. Nikdo se neutrhl a maličko nesnížil. Všichni svorně drží 2 KUN za kilo mandarinek.

Tak nám je to fuk, protože za sedm korun kilo mandarinek už nikde jinde nemáme šanci koupit a my jsme velmi spokojený, ale to říkám jen pro zajímavost.

Dojíždíme do Ploče a nakonec parkujeme u Lidlu. Je tady několik možností parkování, nebyl by problém, ale hned kousíček je benzínka, kde nám dali kode na internet a můžeme si udělat zase kousek toho, co potřebujeme. Hlavně, můžeme v klidu vkládat do stránek. Na to by nám koupený internet opravdu nestačil. Jeden den nás vyjde zhruba na půl GB se vším. Zdendova  Foto galerie v One Drive, Parkovací karty,  vložení cestopisu a fotek a Zdenda ještě obhospodařuje náš Facebook. Budiž mu za to chvála, protože jednak ho to baví a druhak má s tímto médiem, s touto sítí neskutečnou trpělivost, kterou u něj obdivuji.

Ještě se na chviličku zastavím u Republiky Ragusa, která historicky patří k území, jež jsme právě projeli a k Dubrovníku, který jsme si včera prošli. Vůbec jsem netušila, že nějaká taková republika existovala a tak jen pár slov.

V 7. st. n. l. ze sousední řecko – římské kolonie uprchli místní lidé, kteří nechtěli snášet porobení a založili si novou osadu pod názvem Ragusa podle skalnatého výběžku, kde se nakonec usadili. Na zalesněných svazích kopce hned naproti se usadili, pro změnu, Slované  a těm se zase říkalo podle dubového háje v chorvatštině – dubrava a nakonec z toho vznikl Dubrovník. Osady se spojily a v poklidu vedle sebe žili velmi bohatým a rozumným životem. Používaly se oba dva názvy souběžně Ragusa – Dubrovník. Ragusané se ve své poměrně dlouhé historii projevili jako velmi schopní a obratní diplomaté. Přestože měli svá města obehnané ohromnými hradbami, dokázali si spočítat, co by je stálo vydržování vojska a války a tak se raději se všemi mocnostmi postupně dohodli na platbách za svůj klid. Tak nejdříve odváděli velké poplatky Benátkám, to už bylo v 13 století, pak Maďarsku a po chvíli zpět Benátkám. Město dále platilo roční příspěvek Otomanům a získalo velká privilegia. I přes to vše Ragusa velmi bohatla a byla v mnohých, hlavně sociálních programech na úplné špici tehdejšího světa. Jako první zavedla bezplatnou péči o přestárlé občany, něco jako Domovy důchodců, jako jedna z prvních zavedla karanténní systém, který chránil její města pře epidemií moru, jako první v tehdejším známém světě zavedla pro děti bez rodičů nebo odložené děti sirotčinec a mnoho dalšího. Kdo by měl zájem o bližší informace, není problém si je nalézt a jsou opravdu velmi zajímavé.  Republiku Ragusu více rozeberu v pojednání o Dubrovníku v kartě UNESCO. Jen jak bude volný den.

Dneska jsem večer alespoň dopočítala měsíc, jak jsme hospodařili a jak nám celý finančně dopadl.  Opět se nám do součtu promítlo nepříjemné vydání s náhradními díly k lednici, ale zase, máme plnou nádrž nafty, tu dneska Zdenda tankoval, jak říká do plných. Máme plné bomby plynu a tak příští měsíc, pokud nebudou žádné nečekané výdaje, jako jsou baterky a podobné radosti, měli bychom vyjít ještě lépe.

Dnešní trasa je 100km