2.12.2016 Split - Chorvatsko

Po ránu jsem byla úspěšná. V Lidlu měli v akci kuřata za necelých 46,- Kč kilo. Jsou velký, všechna přes dvě kila. Paráda. Ještě je v lednici, ale musím ho v dohledné době zpracovat.

Sice ještě nevím, co budu vařit, klasika, ale něco musím vymyslet, protože když se zeptám Zdendy tak na sto procent to bude slepice na paprice, tu by mohl jíst pořád, já mám zase ráda na houbách, tak udělám nějaký kompromis. Bude rizoto, a je to. 

Jedeme dál směrem na Split, kam bychom měli navečer dorazit. Ovšem míjíme ještě městečko Omiš, kde se zastavujeme na oběd a protože máme dost času a Split je kousek před námi.

Zahlédla jsem z auta trh se zeleninou a ten bych si nerada nechala ujít.

Město Omiš je maličké, ale stará část je moc hezoučká. Taková mrňavá a tím i hezká.

No a co tu nemají, tvrz na kopci. Panebože, zase na kopci.

Opět nepočítaně schodů a nohy stále ještě po výletu v Dubrovníku bolí, moc bolí. Nedá se svítit, velitel vozu jde a posádka se přeci nenechá zahanbit. 

Opět stoupáme k nebesům a staré opevnění nás vede do věže.

Kupodivu je moc hezky upravená a zrekonstruovaná. Vstupné je 20 Kun, ale nikdo tu není, co by tady taky kdo dělal, a tak jdeme zadarmo až na vršek věžičky.

Městečko máme před sebou jako na dlani. Ovšem, co je velmi zajímavé a dobře vidět až z výšky jsou kamenné střechy několika domů.

My jsme si jich všimli už dole, ale z výšky je to lepší. Jak Zdenda správně podotkl, musí to být váha jako bejk.

Žádná tence štípaná břidlice, ale pořádné, poctivé kamenné placáky. To je neskutečné, co dokázaly na ty střechy nandat.

No, a když už mají střechu jakš takš kloudnou, tak ty kameny nacpou alespoň na komín.  Vedle nás se otevírá soutěska, rokle Cetina, kde vytéká stejnojmenná řeka Cetina.

Hory okolo nás jsou pro změnu Omiška Dinara. Tak, a máme to všechno po kupě a můžeme jít s klidným srdcem na oběd.

Flíčka máme na velkém parkovišti, hned u mola. Za parkoviště se taky vybírá, 10 Kun na hodinu, ale protože není sezona, nikdo nevybírá a my můžeme v klidu parkovat a naobědvat se.

Jedeme dál do Splitu. Cestou je spousta malých vesniček a městeček, které jsou roztahané podél silnici. Jen si říkáme, že v létě to tu musí být dost náročné. Ať hledáme, jak hledáme, prakticky nikde se nedá svobodně zastavit a jít se třeba vykoupat. Přespat, tak to už vůbec ne. Jediná možnost je, kemp.  Pár odpočívadel to určitě neřeší, protože, tam si stoupne jeden bydlík a je plné. Ovšem skály nad námi jsou moc hezké, a i když už je vlastně zima a stromy jsou opadané, mohutné borovice to vše hravě zvládnou dohnat. Některé jsou monumentální. Nemáme tak úplně zimní pocit. Ale je fakt, že se docela slušně ochladilo. Teploty se stále drží okolo 10°C a je lezavo. Už jsem vytáhla kulichy a já si nosím rukavičky. Není důvod si hrát na hrdiny. Ve Splitu našel Zdenda podle navigace dvě slušná parkoviště, ale podle billboardu zjišťujeme, že je tady Bauhaus a to je reálná možnost sehnat materiál, který potřebujeme na mříže do oken. Už jsme se rozhodli, mříže budou. Zdenda přesně ví, jak by je udělal, a přesně ví z čeho, jen to sehnat. Bauhaus nás velmi mile překvapil. Je veliký a opravdu nakoupil vše, co potřeboval. Máme profily, máme kulatinku, máme šroubky, pilku na železo, různé koncovky, krytky a jakmile bude příležitost, čas a nastane správná konstelace hvězd, Zdenda z Flíčka vytvoří malý nedobytný hrad na kolečkách.  Parkoviště jsme projeli dvě a na tom druhém jsme zůstali. Je hned u přístaviště jachet a světe div se, máme tu volný internet pro námořníky. První parkoviště mohu doporučit pro letní sezonu. Je veliké, je to parkoviště u sportovního stadionu, jakoby zezadu a je zdarma.  Několik obytek by se tam v pohodě poskládalo a parkoviště je hodně skryté.  Naše parkoviště je v příjemné vzdálenosti od centra, ale je menší.

Stojíme u vstupu do velkého parku, v marině, na začátku pěší zóny. Zítra jdeme do starého města na Diokleciánův palác. Je to další památka UNESCO, tak jsme zvědavý. Má to být údajně a doslovně „ mimořádné místo, mnohovrstevnatý komplex budov, jenž zahrnuje římskou zříceninu a centrum Splitu s několika tisíci obyvateli a jenž je bez přestávky  obydlen již 1700 let a prý doslova dýchá působivou atmosférou.“ Tolik praví literatura a my to zítra okoukneme.

Mimochodem, kdo má rád historii, nechť se koukne do karty UNESCO. Přibyla tam Boka Kotorská a Kotor – Černá Hora a hlavně, velmi zajímavé pojednání o Dubrovníku, tak jak ho málokdo zná.

Dnešní trasa je 65 km