25.10.2016 Butrinti - Albánie

Dnešní den věnujeme nejvýznamnější archeologické památce v Albánii a tím je Butrinti.

Ráno je krásný východ sluníčka. Kočka si přišla ještě pro zbytek ryby. Jedeme kousek za Ksamili směrem na jih, skoro až k hranicím s Řeckem.

Opět máme dneska překrásné počasí. Dopoledne ještě čekáme na nějakou zprávu z GPS Dozor, ale bohužel. Žádná zpráva, ticho po pěšině. Ještě pozdě večer jsem psala panu výkonnému řediteli s prosbou, jestli by byl tak laskav a podíval se na naše soužení s jejich zabudovaným alarmem v našem autě.

Nebudeme si kazit náladu a jedeme krásnou přírodou vstříc historii. Na malém poloostrově se rozkládá prastaré významné obchodní město založené kolem 4 st. př. n. l. V dobách své největší slávy mělo kolem 10 tisíc obyvatel, což je na tehdejší dobu a místo úctyhodné číslo.

Velké parkoviště, kam se vejde spousta aut, bydlíků a karavanů je v pohodě. Platíme v přepočtu 140,- Kč na hlavu a vcházíme do pěkně upraveného areálu, který se pyšní znakem UNESCO. 

Butrintské jezero na nás vykukuje zpod stromů a je tu velmi příjemně. Celý areál je poměrně rozlehlý a vyplatí se si sebou vzít svačinku, nebo oběd, nikam nepospíchat, hezky se tu toulat a užít si to vše.

Hned u vchodu obdivujeme překrásnou Benátskou věž z 15. Století. Věž je společně s pevností jedinou, kompletně zrekonstruovanou stavbou. My jdeme dál směrem k Antickému divadlu.

Bohužel, to je včetně přilehlých vykopávek a ruin starověkého města téměř kompletně pod vodou.  Amfiteátr patří k nejzachovalejším antickým stavbám divadla na světě.

Bylo postaveno za vlády Římanů a dneska je celé původní jeviště pod vodou. Zaplavení mnohých historických domů má na svědomí stále stoupající hladina podzemních vod.

Naštěstí dneska fouká vítr, ale i tak je to semeniště komárů, a když jdeme lesem, tak je to síla. Hejna komárů se na nás okamžitě nelítostně vrhnou. 

Jeviště je pokryto dřevěnou podlahou a okolní památky si můžeme prohlédnout z dřevěných lávek nad vodou.

Ovšem, kdo je tu velmi spokojený, tak to jsou vodní želvy. Těm se tu daří a turisti mají speztření v prohlídce.

Římské lázně, kde byly částečně zrekonstruované zbytky podlahového topení. Na obrázku je pěkně vidět, jak to tenkrát fungovalo.

Další stavbou je Velká Basilika, která pochází z dob počátku křesťanství a hned vedle je pěkně zachovalá fontána, které se říká Nymphaeum.

Baziliku začali stavět už Římané, ale převážná část stavby pochází z byzantské doby. Tedy okolo 6. Století a byla dál několikrát přestavována.

Musíme si uvědomit, že celá oblast byla zasažena jak přírodními katastrofami, tak pleněním a vypalováním.  Obrovské zemětřesení ve 3. Století město téměř zničilo, pak přišlo období, kdy lidé město zcela opustili, město chátralo a pak zase bylo obnoveno. Následoval vpád Benátčanů, pak vpád Turků, do toho stoupající podzemní voda, která už tenkrát se drala na povrch, ničivé epidemie a ve 14 století bylo Butrinti už jen zanedbanou a nevýznamnou osadou. Z města se staly ruiny, které se propadly pod nánosy bahna a zarostly mohutnými stromy. Italové, jako první začali s vykopávkami v roce 1928. Italové totiž toužili prokázat římský vliv v této oblasti a toužili připojit Albánii k Itálii. Nedávno jsem mluvila, že tu samou tužbu měli Řekové, kteří dokonce Albánii prohlásili za své, řecké území. Naštěstí to neprošlo ani Italům, ani Řekům a Albánie se stala suverénní zemí, která tvrdě bojuje o svoje místo na slunci.

Další pěknou stavbou je Akropole s moc pěkným muzeem v suterénu hradu, který stojí právě na místě původní akropole.

Všechny artefakty v muzeu pochází z místních vykopávek.

Na maličkém, kouzelném nádvoří můžeme obdivovat kamenné busty římských vojevůdců a antické sochy.

Krajanka z Vídně, zdravíme ! 

Hezké, malé muzeum, které je v rámci vstupenky zdarma.

My jdeme zase dolů až k jezeru a obcházíme celý areál podél hradeb.

Hradební brány, tak těch je tu hned několik a tato je obzvlášť unikátní. 

Obrovské kamenné bloky a máme Jezerní bránu. Musíme jen obdivovat um a neskutečné tehdejší umění s jakým dokázali tenkrát dostat tak obrovské, těžké a opracované kamenné kvádry do výšky.

Úsměvné je, že brána vlastně střežila uzoučký vchod do vnitřního města.

Více podrobností určitě v dohledné době vložím do oddílu UNESCO. Už teď je tam pro milovníky historie spousta dalších fotek z tohoto místa.

Vracíme se zpět do Ksamili a poprvé v životě vidím pasoucí se prasata volně v přírodě. Stádo domácích prasat se pase na louce kus pod námi. Zdenda musel zastavit a pozorujeme prasnici, jak sebou plácla na zem a nastavila svoje struky malým selatům.

Najednou, jich bylo okolo prasnice snad 15. Nepodařilo se nám je spočítat, ale tak nějak jich tolik měla. Selata po sobě šlapou a cpou se ke strukům.

Opodál se pase v trávě několik dalších prasat. Jako člověk ryze městský jen zírám.

Kupujeme si akorát chleba na snídani, a vracíme zpět na naše místo kvůli internetu. Teď je šest hodin odpoledne, hned jsme se připojili a stále nemáme z GPS Dozor ani písmenko. Zítra dopoledne se jim pokusíme zavolat. Volání z Albánie, není zrovna laciná záležitost a jak je vidět, tak jsme jim totálně ukradený. Zkrátka, nestojíme jim ani za to, aby nás poslali alespoň jednou větou do háje.