27.2.2016 Matala

Matala, pravděpodobně, jedna z nejznámějších pláží na Krétě díky hippies, kteří si oblíbili místní starověké pohřebiště, ve kterém se zdarma na celé léto ubytovali.

Vážně, také mi ta informace drobet zarazila, ale stále je zde spousta různých odkazů a upozornění, na slavná 60. léta minulého století.

Jinak zapomenutá a totálně zapadlá vesnice by stěží přežívala jen díky pláži, kterých je na Krétě na vidle. Všichni místní obchodníci se snaží udržovat povědomí o této, pro mnohé již nepochopitelné a znovu přijímané době.

Bouřící se americká mládež tehdy velmi protestovala proti válce ve Vietnamu a je zajímavé, že až tady, na Krétě si jich část našla pohodlné a velmi příjemné útočiště odkud je nikdo nevyháněl.

Jednoduše obsadili místní nekropoli a bylo to. Dneska jsou jeskyně obehnané dráty a tvrdě se vybírá vstupné.

Sice jen tři eura, ale o volném nastěhování se k někomu do hrobky, si můžeme nechat leda zdát. Teda, ne, že bychom o něco podobného stáli.  

Matala byla podle nálezů ve starověku přístavem pro Faistos a Gortynu, které jsou poněkud hlouběji ve vnitrozemí. Celá oblast sloužila od prehistorických dob jako letní sídlo a bohatí obyvatelé Faistu a hlavně Gortyny si zde stavěli letní honosné domy.

Nad zátokou, zálivem se tyčí podivuhodná skála plná jeskyní. Právě sem se nastěhovala mládež, a asi ne jen z Ameriky. Jeskyně sloužili ve starověku jako římské pohřebiště. Brrr. Bydlet bych teda s nimi nemusela, myslím s těmi mrtvými římskými hodnostáři.

Stojíme na velkém hlídaném parkovišti za 2 Eur, asi na den. Teď tady nikdo není, ale budka, hrdě hlásající cenu bude asi v létě obsazená výběrčím.

Jdeme na velkou túru nahoru do skal nad námi. Všimli jsme si, že vysoko nad mořem jsou trosky nějakého stavení a tak se tam jdeme juknout. Samozřejmě, jak jinak, opět do kopce. Cestou je samozřejmě spousta koz a ovcí. Zřejmě jsme se strefili, protože je spousta mládeže, která dovádí mezi dospěláky.

Je to krásný a jsem vděčná tomu, že máme spoustu času, můžeme si sednout do trávy a pozorovat kozy jak učí svoje potomstvo chodit po skalách, jak je nechávají spolu dovádět, jak je krmí a jak je dokáží bránit před příliš zvědavou kolegyní.

Dupeme nahoru do kopce po stezce, kudy chodí zvířata a za chvíli jsme nahoře. Pod námi se ukázala další, podle tabulek Červená pláž.

Zdenda objevil kozí, úplně vybělenou lebku a samozřejmě, hned postavil kamennou mohylu.

To, aby všichni věděli, že jsme tady byli. Jdeme po vršku úplně vyprahlých kopců, které strmě padají do moře a výhled je úžasný.

Opět máme kliku, je krásný den a teploučko.

Vracíme se obloukem přes vesnici, nebo městečko, abych nikoho neurazila, a jen koukáme, jak tady všichni budují, opravují, natírají a vylepšují svoje taverny a připravují se na další sezonu.

Krásně vyřezaný prastarý olivovník na kraji Mataly nám má hned u příjezdu připomenout, že na šedesátá léta tu nezapomněli.

Jinak, pokud se vydaří počasí, je to vskutku překrásná pláž, která určitě stojí za zastávku.

Kytička pro dnešní den z dneška   

A když už mám vše hotovo, tak večer byl Zdenda velmi úspěšný a přinesl mi domů takovéhleho žraloka.

Omlouvám se za kvalitu fotek, ale noční focení musím natrénovat.

Ryba je to úžasná, dravec, tlama plná ostrých zubů a chycená na kus jiné ryby. Hned jí Zdenda očistil a já na noc naložila do koření a oleje. Zítra bude s brambůrky a salátkem.