28.2.2016 Matala

Zdržíme se ještě jeden den. Včera pozdě večer padlo rozhodnutí tu ještě jeden den zůstat, je tu totiž krásně a do Héraklionu se nám ještě nechce.

Máme tu vše co potřebujeme, máme čas a tak není kam spěchat. Zdenda by rád ulovil nějakou velrybu, ale protože by se nám do mrazáku nevešla, tak jsme se shodli na žraloku. Ten by mohl stačit.

Hrobky podruhé: pohřebiště z římské doby nás láká, ale protože za těch pár jeskyní chtějí tři eura, tak jsme je prohlíželi včera jen z venku.

On se tam, stejně jako my, nikdo nehrnul. 

Dneska po ránu koukám, že najednou jsou na skále nějací lidé a pan hlídač tu ještě není. Místní majitel restaurace, hned kousek od nás mi říká, že je otevřeno a abych se tam šla podívat.

Má pravdu, dveře jsou otevřený a nikde nikdo. Prohlížím si tedy malé místnosti vytesané v úžasně bílé skále, které už v prehistorických dobách sloužily nejprve jako příbytky a pak až jako pohřební místnosti pro římské vojáky.

Tato skála byla v historii lidstva slavná hned několikrát. Poprvé se o ní zmiňuje Homér, podle nějž zde ztroskotal král Ménélaos, když se vracel z trojské války zpět do rodné Sparty. V dobách římského osídlení a ranného křesťanství sloužily otvory v travertinu jako přirozené pohřebiště, ale o tom jsem se už zmiňovala. Mnoho hrobů však již zaplavilo moře.

Loď krále Menelaa však bohužel nebyla jediná, které se stal tento úsek jižního pobřeží Kréty osudným. Svědčí o tom i četné množství vraků římských lodí z období od 1. do 4. století našeho letopočtu. V jejich troskách se dodnes nachází zbytky nákladů a lákají dobrodruhy a hledače pokladů k objevům. Po čase přijíždí pan výběrčí a nadává jako špaček. Já už jsem pryč a opozdilci co se zdrželi, musí zaplatit vstupné.

Mládě čekající na další přísun potravy, děsně křičel, ale marně. Musel si počkat. 

Já se pouštím do kynutých koláčkošátečkobuchet, jak já tomu říkám.

Dneska se mi obzvláště povedly a hlavně, jsou komplet ze sluníčka.

Sluníčko už pálí a dokáže v pohodě baterky přes den dobýt. Znova šplháme na skálu, ale tentokrát na tu s hroby a je to opět boj. Cesta je jen a jen pro kozy, které, jak už jsme viděli mnohokrát, zdolávají neskutečné terény.

Večer je Zdenda velmi úspěšný, chytil výbornou, na místní poměry, velkou rybu. Omlouvám se za nekvalitní foto, večerní focení mi stále nějak nejde.

Ale ryby je to dravá, plná tlama ostrých zubů dává je předzvěstí výborného oběda.

Kytička pro dnešní den.