12.9.2016 Chmelná - Česko

Trošku jsme se zdrželi, ale není to tak tragické. Jeden den navíc, zítra už zvedneme definitivně kotvy a jedeme na další zimní cestu. Tak jak máme v našem dlouhodobém plánu, napojíme se na hranicích Řecka a Albánie na Středozemní moře a podél pobřeží jedeme nahoru, směr Itálie. Cesta by měla trvat osm měsíců s tím, že návrat je plánovaný na čarodějnice a majáles.

Snad jsme všechno zvládli, tak jak jsme si naplánovali, i když ze zkušenosti vím, že nám vždy něco drobného uteče, ale všechny podstatné záležitosti jsme zvládli vyřídit. Hlavně máme vyřízené cestovní připojištění na celý rok. Po zkušenostech s našimi správními orgány a úřady jsem pilně korespondovala s Ministerstvem zdravotnictví a Ředitelstvím VZP, abychom opravdu měli vše v pořádku a nebyli dlužníky. Jedná se o to, že pokud jsme více jak 6 měsíců mimo republiku a máme uhrazené Cestovní připojištění na celý rok, nemusíme hradit pravidelné povinné měsíční platby.

Za každého je to něco okolo 1400 Kč, které si dosud platíme. Není to žádná zázračná částka, ale každá korunka je dobrá a pokud to jde, tak proč této možnosti nevyužít.  Pojištění nás stojí 3090 na osobu a Cestovní pojištění do zahraničí musíme mít stejně. 

Zdenda vyměnil Flíčkovi olej a nakonec se ukázalo, že je potřeba dát nové brzdové destičky. Zároveň jsme měnili gumy. Po dvou letech ty naše, celoroční byli hodně sjeté. Koupili jsme si před první cestou celoroční gumy, abychom se vyhnuli potřebě přezouvat, protože je to u nás drobný problém. Vézt sebou zimní gumy je nereálné a tak jsme to vyřešili nákupem celoročních.

No a jak jsme těžký, tak jsme je už dost ojeli. Zdenda, jako velitel vozu rozhodl, že je čas na výměnu a vrátili jsme tam nové gumy, které jsme koupili s autem. Plánujeme procestovat Albánii a tam budou kvalitní gumy potřeba. Ukazuje se, že pokud se budeme držet našeho plánu a nepohrneme se v zimě do horských oblastí, tak zimní gumy vlastně vůbec nepotřebujeme a ty originální, které jsme měli na autě při nákupu nám akorát stárnou a stárnou a za chvilku budou na vyhození.

Já jsem dostala pár nových zoubků. Na jaře jsem o jeden, přirozeným stárnutím přišla, a nastal čas trochu doplnit úsměv a už se mohu smát na celý svět.  Mám radost. Naše báječná paní doktorka Lochmanová je kouzelnice a hlavně, umí.

Návštěvy u pár přátel byly neskutečně krásné a moc všem děkujeme. Povídání a grilování nebralo konce. Hlavně už nás zmáhá přemíra nezbytného alkoholu. Je to takové úsměvné.

Tolik měsíců jsme v podstatě abstinenti a pak přijedeme domů a všude popíjíme. Co popíjíme, kdybychom jen popíjeli, ale tolik bolehlavů jsem dlouho nezažila. 

Setkání bylo hodně a všechna byla skvělá, milá a příjemná.  Vrátíme se až za osm měsíců a máme na co vzpomínat a určitě budeme hodně  zpomínat. 

Koupila jsem si průvodce a mapy a už se těším na další putování. Hlavně se chceme trochu zdržet v Albánii, o které všichni hovoří v superlativech. Na Albánii jsme hodně zvědavý a plánujeme si ji drobet procestovat.

Olympus nám vyměnil náš zlobící fotoaparát za úplně nový.  Jsem ráda, protože závada, která se projeví občas a nepravidelně, se těžko odstraňuje.  Ukázalo se, že vlastně při opravě se závada neprojevila a tudíž se vlastně neopravila. Tak mám další radost.

Byl nám zároveň nabídnut k otestování ještě jeden aparát, o třídu lepší. Opět celokovové tělo a mnohem, mnohem kvalitnější, Digital camera E-M5, ale také o dost dražší, než máme. Když jsme před dvěma lety s panem Večeřou vybírali fotoaparát na cestu, tak se mi tento model moc líbil, ale na nás už byl dost drahý a tak jsme si koupili z té řady ten základní, náš báječný Stylus 1, se kterým jsem velmi spokojená.

I tak stál hrůzu peněz, ale stále je to taková slušná základní třída. Teď máme zapůjčen na cestu aparát trochu vyšší třídy a jen jsem zvědavá, jestli se s ním naučíme pracovat. Anitka nám vytiskla manuál o 130 stranách a hned jak vyjedeme, vrhnu se na louskání manuálu, zkoušení jednotlivých funkcí a budu se snažit ovládnout alespoň základní funkce.

Za dlouhých zimních večerů bude dost času. Teda, alespoň doufám.

Poslední setkání s našimi dětmi a oslava Andulky narozenin je plánovaný závěr naší zastávky v Čechách.  Zazimovali jsme naše útočiště, chatu mezi Labem a jezerem Grado u Káraného. Na dostřel Prahy a ráj rybářů. Tam bychom se měli regulérně vracet, ale faktem je, že za celé tři týdny, co jsme v Čechách, jsme tam strávili tři dny.

Takže nic moc, ale máme se kam vrátit a v případě nouze, máme kde složit hlavu. Jenže, ukazuje se, že je pro nás výhodnější, praktičtější a pohodlnější bydlet ve Flíčku, kde máme vše na co jsme zvyklý a zbytečně nejezdit sem tam. Část lékařů a institucí máme v Praze a část v Benešově, přátele máme rozházené po republice a domeček hezky pěkně při ruce, tak proč si komplikovat život. Nedělá nám nejmenší problém postát na ulici u chodníku, nebo na nějakém parkovišti a vše v poklidu vyřídit. Jsme kompletně soběstačný a není jediný důvod se každý den vracet na základnu.

Zdenda perfektně doladil a dotáhl do dokonalosti zabezpečení dveří na noc a zabezpečení dveří při odchodu z auta na delší čas. Potud můžeme být v absolutním klidu. Odpadlo nám každovečerní kurtování  vhodových dveří a poměrně složité manévry při delším pobytu mimo auto. Jak už jsme se několikrát zmiňovala, přední dveře máme zabezpečené stabilně a v případě potřeby není problém je vyháknout a otevřít, ale už nemusíme myslet na to, jestli máme zapnuté centrální zamykání. Nicméně, byli jsme si v Dethleffsu vyzvednout vyreklamovaný, tedy nový energoblok a tam jsme dlouze rozebírali s panem Šlaisem, jak jsou ta naše auta zranitelná okny. Doporučení, dát do oken mříže mě děsí.  

S panem Andělem výborná kávička a spousta nových informací ze světa obytných aut. Mříže do okna, strašná představa. Nicméně, když dáme jen jednu tyč, tak to funguje tak, že Ti zmetci zlodějský prý prostrčí mříží dítě, které prošmejdí a vyrabuje auto a zase se tou jednou mříží vysouká ven. Samozřejmě, zničí a rozlámou okno za spoustu tisíc. To je jasné. Když si tak vzpomínám, tak v jednom deníčku jsem si povzdechla, že nám ještě chybí mříže do oken, ale to jsem myslela humorně a ještě jsem se přikláněla k modelu tepaných růžiček. Nicméně, v Dethleffsu mě zmizel úsměv a s hrůzou jsem poslouchala, že to, z čeho jsem si udělala a dělala legraci je krutá realita. Příšerná realita. V počtu vykradených a vylámaných aut prý jednoznačně vede cesta oknem. A máme další problém a další přemýšlení.  Tak nějak se nemohu smířit s tím, že budeme jezdit s mřížemi na oknech. 

Zítra ráno, možná jestli vše klapne, tak ještě dneska večer odjedeme směr Jihlava. Potřebuji ještě poslední drobnosti a hlavně musíme vybrakovat několik Lidlů a skoupit kyselinu citronovou. Jak to vypadá, tak v Lidlu je nejlevnější. Na osm měsíců jí potřebujeme poměrně dost, ale stále je to to nejlevnější a nejfunkčnější a nejspolehlivější pro naší senkrovnu. V Maďarsku bychom se měli sejít se Zdeňkem a Álou z Turnova. Sešli jsme se už v Norsku a teď plánujeme a ladíme krátký srazík při jejich cestě z jihu a naší na jih. To je takové úsměvné. V Norsku oni jeli na jih a my na sever. Teď, oni jedou na sever a my na jih. 

 Moc se už těšíme na další cestu a nové zážitky. Čeká nás cesta vnitrozemím Maďarskem přes Srbsko, Kosovo, Makedonii do Albánie. Chvilku bychom se měli zdržet u jezer Ochrid, které jsou na hranicích Řecka, Makedonie a Albánie. Jezera jsou památkou UNESCO a podle všeho jsou velmi krásná. Albánii si co nejvíce procestujeme a na jejím nejjižnějším pobřeží se napojíme na pobřeží Jaderské moře a pojedeme směr Itálie.  

Tak, vzhůru na cesty, vzhůru za dalším dobrodružstvím.  

Budiž nám štěstí přáno.