13.9.2016 Kůty - Slovensko
Konečně odjíždíme. Po ránu to opět vypadalo, že nezvládneme vše, co potřebujeme, abychom vyjeli. Zdenda ještě myje auto, protože to přeci nejde, abychom měli na Flíčku jediný flíček. Péči jakou dostává naše auto, bych přála všem zažít. Téměř permanentní hygiena, vše je soustavně promazáváno a konzervováno.
Silikonem natřené všechny gumy, pravidelně ošetřené gumy okolo oken, ošetřené gumy ve všech boxech a dveřích. Zkrátka, udržujeme toho našeho broučka v tom nej stavu, jak to jen jde. Máme nový koberec. Zjistili jsme, že koberec vydrží v autě maximálně dva roky. Přestože chodíme v autě bosky anebo jen v ponožkách, neexistuje vejít dovnitř byť v pantoflích, tak životnost je velmi krátká. Důvod je jasný, pohybujeme se dva na malém prostoru a to se to rychleji ošlape, než když je koberec ve velkém bytě. Aby byla údržba co nejsnazší, máme ho na celkem čtyři díly. Ložnice, kuchyně, obývák a prostor pod sedačkami. Tím mohu koberec vždy pěkně vyndat a vyklepat. Pak stačí jen trochou vody se saponátem a já ještě přidávám aviváž, vytřít a je čisto a voňavo. Když je potřeba, vezu sebou malý klasický lux. Kopili jsme si maličký bobíšek s malým příkonem, ale poměrně silný výkonem za tuším asi kolem 600. - Kč a slouží skvěle. Spousta kolegů si koupila malý lux na dobíjení, ale pokud vím, jsou s ním nevalné zkušenosti a pak končí někde ve skříni. Hlavně vysávám prostor u dveří, kde je rám se sítí. Tam se to hodně zanáší. Nově máme také potahy na předních sedačkách. Koupili jsme v IKEA přehozy na postele a z toho jsme se Zdendou ušili perfektní potahy. Snažíme se, aby naše sedačky byly stále jako nové. S potahy máme dobrou zkušenost. Za 420,- Kč máme potahy na dva roky. Na sedačkách v obýváku vydrží v pěkném kondici déle. Tam jsme je neměnily, neb by to bylo zbytečné.
Jak jsem se už dříve zmiňovala, Zdenda měnil olej v motoru a hlavně pokaždé doplní mazivo v nápravách. Permanentní kontrola při cestě je Zdendy samozřejmost. Nejlepší je, že sebou vozí bílý plášť, který má ještě z původní práce, když nakládali v nějakém potravinářském provozu. Tak, ono je to šikovné, neušpiní si svoje oblečení, ale je to sranda, když v kloboučku a v bílém plášti šteluje cosi v motoru. Ono, kdyby se někdo podíval na náš motor, tak téměř sterilní prostředí, které tam je, bílý plášť prostě vyžaduje. To je přeci všem jasné. Faktem je, že po pár měsících je špinavý jako prase a to už vypadá poněkud normálněji.
Tak ještě před odjezdem vyčistit nádrže, doplnit vodu a jedeme na hranice se Slovenskem. Hraniční přechod Kůty. Klasika. Vyhýbáme se dálnici, abychom neplatili dálnicční poplatek. Je to zbytečné a na pár kilometrů není důvod dálnici neobjet, když to jde. Šetříme korunky, neb jsme jich za ty tři neděle utratili až dost. Je to příšerné. Celou dobu cestování šetříme a pak přijedeme do Čech, ušetřené utratíme a zase nanovo. Teď jsme měli velké výdaje za Cestovní zdravotní pojištění, nové brzdové destičky a oleje, výměna gum a vyvážení, doplnit lékárnu, nový koberec a potahy, několik průvodců a map a spousta dalších drobností, které se tak pěkně skládají k sobě. Poslední nákup v Brně a prohlásila jsem, že už mě nikdo do obchodu hezky dlouho nedostane.
Parkujeme v Kutech u kostela. Původně jsme chtěli přespat u staré známé restaurace U Janíčka, ale tam nám sdělili, v deset večer, že je parkovné 5 Eur a s elektrikou 10 Eur. Blázni. Popojeli jsme kousek a v klidu se vyspali na parkovišti před kostelem. Dneska dojedeme na místo setkání se Zdeňkem a Álou z Turnova. Setkali jsme se na jeden den v Norsku a teď se setkáme při jejich cestě domů a naší dolů na jih. Posledně nám Ála v Norsku upekla svůj báječný chleba a já budu dneska na přivítanou péct koláč. S drobenkou. Přeci se nenechám zahanbit, ale chleba zatím nesvedu. Ještě jsem se nepřehoupla z velikosti rohlíků o patro výš.
Dnešní trasa je 225 km
