int(1)

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 06.02.2023

klikni na modrý odkaz níže pro plné funkce nutný účet u GOOGLE a přihlášení

smile

Tady jsme dnes 

a toto vidíme okolo nás



22.9.2016 jeskyně Stopiča - Srbsko

Pohodová noc na dnešek a dost chladné ráno. Máme necelých 12°C a jak tak koukám, teploty padají rychleji, než pěna na pivě. Nevím, nevím, mám slíbeno, že se u moře vykoupáme, ale tak nějak to na to nevypadá. Obávám se, že se letos už nevykoupu. Teda nevím, proč píšu už, když nebylo ani ještě. Letos jsem se vůbec nevykoupala, pokud nepočítám jedny odpolední lázně v Maďarsku a dvouhodinový bazén u Ostravy, či kde to bylo. Baltské moře je ledové a koupají se v něm leda děti, protože nemají rozum, blázni, protože taky nemají rozum a Zdenda, protože se rozhodl být chvíli za otužilce.  Tolik jsem se těšila na Jadran, ale asi z toho nic nebude. To je holt daň za naše putování proti směru hodinových ručiček. Zase máme klid a podle mého, já se raději přiobléknu, než se dusit ve vedru. Ono to ani v autě není žádný med, když je nad třicet stupňů. V noci se nedá spát a každý závan větru je vítaný.

Ráno se jdeme podívat do Zlatoborska, které je veskrze turistická destinace.

Několik hotelů, velký bazén s honosným názvem Olympijský. Opět tu máme další Olympijský bazén, jsem zvědavá, kolik jich ještě v Srbsku potkáme. Veliké jezero, které se dá pěkně obejít a spousta laviček zve k posezení. Uličky s obchody a dřevěné stánky. Vše je ve fázi právě dokončeno nebo rozestavěno.  

Mají to tu opravdu moc pěkné. Všude jsou velmi milý, usměvavý a jen zvací gesta rukou, nic víc. Několik směnáren a bank. Atrakce pro děti a spousta restaurací a kiosků. Kávu mají za neuvěřitelných 14,- Kč. Měli jsme svojí v termosce, ale cena se nám zdála vynikající. Jídlo, jak jsme se koukali, se dá v restauraci pořídit taky za velmi pěkné peníze.

Asi jako u nás. My si měníme jen 20 EUR na ty jejich srbské dináry v kurzu 1 : 121 DIN. Na koruny mě to vychází něco kolem 4.40 DIN za  korunu.  Máme v plánu velký vodopád a jeskyně. Kdyby se tam platilo vstupné, tak ať máme aspoň trochu jejich peněz a nedopadneme jako na hranicích s tou jejich ekologickou daní. Výběrčí nás lupla o 84 DIN. Není to nic závratného, ale takovéhle drobné přikrádání nemám ráda.

 

Na parkovišti jsme si ještě udělali oběd a já si připravila do remosky švestkový koláč ke kafíčku. Začala jsem péct s tím, že za pár minut jedeme. Baterky jsou plné a není jediný důvod si z nich něco neodebrat, než nastartujeme a zapne se Booster. Budeme mít sluníčko – cestovní švestkový koláč s drobnekou. Ovšem náš Flíček se rozhodl, že startovat nebude a nebude. Jen bezmocně protočil motor a nikam se nejede. 

Zdenda se asi správně obává, že nám odchází baterka. Měla by nárok. Když si vezmeme, že naše autíčko stálo v expozici dva roky a my už ho budeme mít druhý rok a baterie nemusela být úplně nejčerstvější, klidně té naší už může být pět let a to už je na pováženou. Zdenda sebou veze skvělou silnou nabíječku, baterky v nástavbě máme plné, sluníčko svítí a tak si dobíjíme baterii, aniž by musel vyndávat centrálu.

Za chvíli máme nabito a krásně startujeme. Asi nás opravdu bude čekat výměna baterie. Pokud párkrát ještě nenastartujeme, tak se holt nebude dát nic dělat a budeme muset sáhnout do štrozoku a koupit novou baterii. Naštěstí jsme s takovými věcmi počítali. To je to samé, gumy.  Za dva roky jsme ojeli ty, co jsme koupili, celoroční a teď tam Zdenda nasadil zpět letní gumy, které jsme měli fungl nové na bydlíku.  

Jedeme překrásnou krajinou po jakési náhodní plošině. Míříme k velkému vodopádu, který má být údajně největší a nejpůsobivější v Srbsku.

Je úplně jedno, jaký vodopád bude, protože už jen cesta je překrásná. Naštěstí se občas rozeženou mraky a vidíme široko daleko. Je to nepopsatelná krása.

Kopce v dálce až temně modré, spousta pastvin a ovce. Vypasené krávy odpočívají na loukách, osamocená stavení a vyloženě hrstka statků. Cesta odpovídá odlehlosti krajiny, není nic moc, ale stále je v pohodě sjízdná.

Srbsko, není zrovna nejbohatší zemí v regionu, ale tady se teda překonávají. Parádní stezka vede dolů k vodopádu.

Všude je spousta laviček, perfektně a velmi vkusně vybetonované schody, dětské hřiště a všude, odpadkové koše. Takže je tu opravdu luxusní pořádek.

U brány platíme 150 DIN což je nějakých 30,- Kč a jsme vpuštěni. Vodopád je dvacet metrů vysoký, ale bohužel, zrovna se ženou mraky. 

Jdeme nějaký kilometr až dolů do rokle, kde se voda v různých kaskádách dostává do koryta maličkého potoka.

Jen obdivujeme, jak je voda krásně čisťounká a dovedeme si živě představit, jaké by tu bylo koupání v letních vedrech.

To musí být velmi příjemné. Všude je čisto a je vidět, že se na trase soustavně pracuje. Nové betonové schody, nové lávky, vysekáno a větve ze stromů ořezané a na kupičkách.

Nikde se neválí ani papírek. Lavičky a pergoly jsou moc pěkné a několik vyvýšených míst s pěkným výhledem na vodopád, kde se dá posedět, poobědvat nebo jen vypít kávičku.

Hned u vjezdu je parádní veliká restaurace, celá ve dřevě s ohromnou zastřešenou terasou s výhledem do dáli.  Určitě by se tu dalo pohodlně v bydlíku přespat.  

Jedeme dál k další zajímavosti, kterou máme kousek od nás, a to jsou velmi známé srbské krápníkové jeskyně.

Cestou jsem upekla koláč a než jsem se stihla pochlubit, už je ho polovina. Na parkovišti u jeskyně jsou tři pánové, z toho jeden výběrčí a dva se starají o údržbu. Nabídla jsem jim na ochutnání kousek koláče a s povděkem si vzali. Koláč je prý excelentní. To jsou prosím, jejich slova.

P9220001-2

Za chvilku všichni odjíždějí a my jsme opět osiřeli. Zapomenuti, uprostřed lesů a hvozdů a roklin a luk a pastvin a vůbec. Nikde nikdo není a předpokládám, že to tak zůstane do rána. Ostatně, co by tu kdo hledal za štěstí.  

Včera Zdenda přišel s nápadem, že kdyby byla v Albánii levná nafta, do Thermopyl k pramenům to máme dvě stě kilometrů, což není tak daleko a za půl dne jsme tam. Jasně, coby kamenem dohodil. U Ochridských jezer na hranici Makedonie, Albánie a Řecka se rozhodneme. Táhne ho to k teplým pramenům a vím, jak si to posledně, na jaře, děsně užíval. Láká mě na teplou vodu, protože už bude přeci zima.

Najednou. Já mám slíbené teplounké moře, které jsme až do včera měli jisto jistě stihnout a najednou prý bude už, asi, možná, určitě, jistojistě, na beton, studené a na koupání veskrze nevhodné. 

Dnešní trasa je 33 km

Zlatibor-jeskyne-stopica-22-9-2016-ujeto-33km

Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ