29.3.2017 Dillingen - NSR

Dnešní den je zasvěcený sportu a kolům. Je krásně a my máme v plánu, udělat si průzkum cyklotrasy okolo Dunaje.

Ráno jsem nahonem uvařila oběd na cestu, balíme a jedeme do dáli. Oběd na cestu, to je také kapitola sama o sobě. Je důležité mít sebou nějaké jídlo, protože budeme na cestě celý den a něco snít musíme. Většinou je to těstovinový salát nebo rizoto.

To jsou taková naše oblíbená jídla, která se dají jíst studená a chutnají nám. Hlavně, jsou to rychle uvařené obědy a to je důležité. Těstoviny nebo rýže, to je jasné, a do toho vmíchávám podušenou zeleninu s masem. Nějaké recepty jsem dala do receptáře, ale my teď máme rádi Italskou variantu.

Na velké pánvi od remosky orestuji dvě velké cibule na půlkolečka, na tom osmažím na kousky nakrájené maso (kuřecí, krůtí nebo mleté), na kolečka olivy a plátkové žampiony z plechovky, nebo když jsou čerstvé tím lépe, skleničku drcených rajčat, zkrátka, vše co je.

Pórek, plátky česneku, kreativitě se meze nekladou. Posypu kořením, přikryju a chvíli podusím. Mezitím mám uvařené a slité těstoviny, ty pak nasypu do hluboké remoskové pánve a zamíchám. Na celý oběd jsem vlastně použila jen dva hrnce.  Dobré je mít ještě nastrouhaný nebo na kosičky nakrájený sýr a tím vše posypat. A zase jsme skončili, klasicky u jídla. Jenže, dobré jídlo je základ nejen spokojené domácnosti, ale i pohodového cestování a dá se to vše pořídit za rozumné peníze.

Okolo Dunaje je velmi, velmi příjemná stezka a tady jí mají ještě různě protaženou lesy a mokřady. Pilně se jim tady činí bobři. Těch tu mají asi víc, protože pokácených stromů je hodně.

Hned vedle hlavního toku je několik malých říček, které se do Dunaj vlévají a místní tady tomu všemu nechávají ráz pralesa. Pár stromů je pokácených a připravených k odvozu, ale většinou jsou to jen při cestě, okrajové mohutné duby.

Jinak je okolo nás téměř neprostupný les protkaný potůčky. Řekla bych ráj zvěře a bobrům se tady asi daří. Všude jsou cedule, aby pejskové byli na vodítku. Má to logiku a opravdu, co jsme potkali pejskaře, tak je skutečně na vodítku všichni mají.

Jinak, Německo nás zatím mile překvapuje krásnou architekturou a upraveností. Klasická Německá pořádkumilovnost se nám líbí a plně nám vyhovuje.

Žádná zbytečná buzerace, policie je příjemná a usměvavá a je vidět. Což je také příjemné. Dneska stojíme na velikém parkovišti, a i když občas vidíme lidi, kteří sem zcela evidentně nepatří a jsou odjinud, tak vše je v pohodě. Jsme na malém městě a to je také znát. Tady je to takové poklidné a pohodové. Velkoměsta budou na tom asi drobet hůř, ale to je tak všude.

Krásný den se nám chýlí ke konci a my se rozhodujeme, jestli ještě k večeru popojedeme, nebo zůstaneme. Nakonec padlo rozhodnutí, že odjedeme až ráno. Máme slušné připojení k internetu, samozřejmě na anténu a tak alespoň využijeme čas k práci na stránkách. Mimochodem, Zdenda právě dodělává článek o navigaci. Několik kolegů se nás ptalo, jakou používáme navigaci a tak to teď sepisuje. Vložíme článek do kapitoly RPC – Rady porady na cestu - Navigace.

Já se pro změnu mořím s Deníčkem a ohlédnutím za tříměsíční cestou po Itálii. Takže, stále je co dělat. Pravda, mám ještě dva resty v UNESCO kapitole Itálie, ty dodělávám také a rozepsaných několik dopisů. Hrůza, když času je tak málo.