6.6.2017 Štětín - Pl

Vstáváme časně, protože Lešek jede k lékaři do Štětína a my využíváme možnosti navštívit Štětín. Krušné ráno, protože musíme vyjet dost brzo.

Stojíme kousek od nejdůležitější památky a tou je Zámek knížat pomořanských. První nádherný dům je Vojvodský úřad.

Mohutná cihlová stavba, která je hned nad Odrou. Sousedí s další, poněkud novější stavbou národním muzeem.

Pod námi je ještě nefunkční ohromná fontána z mramoru. Tak ta je parádní, ale ještě se dolaďují poslední úpravy a ve finále bude nádrž plná vody s barevným nasvícením.

Počátky Štětína spadají do 8. století, kdy zde bylo vybudováno slovanské opevnění.  A máme tady opět knížete Měška I., který malou osadu připojil k novému polskému státu a začala stoupat prestiž přímořské osady. Jenže, ani Měškovi a ani pozdějším vládcům se nepodařilo oblast udržet a hlavně, obrátit na křesťanskou víru. To až mnohem, mnohem později. Pak už se tu střídali vládci, jako postavičky na orloji. Chvíli tu byli Němci, chvíli Dánsko. A abych nezapomněla na Švédy. Ti po okupaci a následné vestfálské smlouvě předali Štětín pruskému království.

Za druhé světové války bylo město hlavním obchodním přístavem zásobujícím Berlín. Na počátku 2. světové války tady žilo okolo 300 tisíc obyvatel a po bojích o město, kdy do Berlína táhla Rudá armáda, bylo zničeno nejen 60 % města, ale nakonec tu zůstalo jen pouho pouhých 6000 lidí. Něco neuvěřitelného.

Zkrátka, Štětín, je další město, kde musíme obdivovat to co Poláci dokázali po druhé světové válce obnovit, dostavět, vystavět a zrekonstruovat. Když s jen vezmeme, že tu zůstala hrstka budov, jinak vše bylo v ruinách, tak musíme smeknout.

Hrad pochází z období 1577 a byl taky těžce poškozen. Z vysoké zvonice nezůstalo nic.

Tak se teď můžeme společně podívat na pár foteček, jak pěkně to tu dali dohromady. Zvonice má 58,6m a hradní orloj je spíše úsměvný.

Dál jdeme ke gotické radnici z 15. století. Stylizované měšťanské domy jsou všechny nově postavené.

Katedrála je dalším bodem návštěvy. Je to mohutná cihlová stavba z let 1187, která byla mnohokrát přestavována. Je veliká a poněkud chudá. Interiér je spíše moderní a nový. Na polské poměry je to hodně střízlivá výzdoba.

Odpoledne jedeme zpět a připravujeme se na odjezd. Zítra už přejedeme do Německa a pojedeme dál podél pobřeží. S Leškem a Beátou se ještě jednou sejdeme v Sasnici, kousek od Roztoku.

Oni pojedou na tři měsíce do Norska, Finska a Švédska. Rádi by až na Nordkapp a pak jestli to jen trochu půjde, potkáme se na Vánoce na Sicílii.

Dneska máme poslední internet a pokud se zdržím s vkládáním dnů do cestopisu, je tzo jen a jen tím, že nemáme kde se připojit. V Německu si teď kupovat internet nebudeme. Koupíme si internet asi až v Dánsku a v Německu až na zpáteční cestě.

Ještě poslední řádek. Zdeněčku, lásko moje, všechno nejlepší k narozeninám.