11.6.2017 Rujána - Lobe - D
Rujána, sen našich rodičů a magické jméno místa pro letní dovolenou.
Dneska, když je možnost cestovat v podstatě kamkoliv nám to přijde úsměvné. Ale doba taková byla. Vyjet na dovolenou k moři na Rujánu nebo Mamáju, tak to už bylo něco. To si hned tak někdo dovolit nemohl.
Dobře si pamatuji, jak moje maminka toužila po moři, ale naším trabantíkem, bychom na Rujánu jeli týden. To Zdenda, to byla jiná, ti byli honorace, ti měli Moskviče ( zvaného Stalinovy saně) a do Bulharska k moři se jako kluk podíval. Jak jsem se dočetla, tak Rujánu využívala hlavně a výhradně stranická honorace NDR.
My jedeme na Rujánu, jednak, abychom splnili cíl, objet Evropu podél pobřeží a druhak, abychom se podívali, po čem to ti naši rodiče tolik toužili.
Rujána je vlastně ostrov spojený dlouhým mostem s pevninou s několika městečky, vysloveně zaměřený na letní dovolené. Dost s nedůvěrou sem jedeme, máme obavy, že se nám nepodaří najít místo na noční stání a do kempu se nám moc nechce. Na ostrov Rujána vedou dva mosty, starý a nový. My jedeme klasicky po starém a hned odbočujeme z hlavní trasy na vedlejší směr Garz a Putbus.
Ostrov je krásný a nádherné ohromné stromořadí lemuje skoro celou cestu, úzkou silnici. Občas jedeme jen po kamenných kočičích hlavách vysloveně krokem, a to se pak za námi táhne šňůra aut. Samozřejmě, jak jen to jde, Zdenda uhýbá a pouští ten vláček co se za námi postupně vytvořil.
Vytřesený a vykodrcaný jsme na několik týdnů dopředu. Jak s oblibou říkám, na kočičích hlavách a D1 přesně vím, kolik mám hrnců, talířů a jestli jsem náhodu nepřišla o nějakou lžičku. Míjíme městečko Putbus s běloskvoucí výstavbou ohromných vil a budov. Kníže Vilém Malte, kterému ostrov nějakou dobu patřil, zde zamýšlel vybudovat výletní letovisko pro exkluzivní klientelu. Píše se rok 1810 a kníže se tu jaksepatří vyřádil. Zdejší anglický park plný exotických stromů a keřů, spousta bílých budov vysloveně honosného stylu, upravené pobřeží, zábavné budovy jako taneční sál a divadelní chrám, to vše sem mělo přilákat tu nejbohatší evropskou klientelu. Měla to být pompézní zábava ze slanovodních koupelí. Hezké. Knížecí zámeček, který si pro sebe Vilém postavil, byl v roku 1960 stržen, protože příliš zaváněl feudalismem. Naštěstí ostatní budovy přežili, i když mnohé změnili jak poslaní tak majitele. My jedeme na východ ostrova, kde bychom rádi do zítřka zůstali. Máme krásný den a podle Windyty by mělo být pár následujících dnů docela ošklivo. Teploty pod dvacet, oblačno a přeháňky. Jak tak koukáme, všude je stání placené na pár hodin anebo několik kempů, které se už začínají plnit. Ať už karavany nebo bydlíky. Dostali jsme až na konec silnice, kde je otočka a můžeme jet zpět. Nedá se nic dělat a zastavujeme na placeném parkovišti. Ovšem cena je pro nás velmi překvapivá. Za 4 Eur na celý den, tak to je cena přímo nádherná. Dá se zaplatit i jen hodina za ½ eur, ale my tu hodláme přenocovat. Samozřejmě platíme, protože jsme neviděli jediné místo, kde by se dalo zaparkovat bez placení.
Ohromné parkoviště je upravené, čisté a posekané a pár metrů, jen přes silnici a kousíček lesa, je nádherná pláž. Bereme nezbytné, deky, opalovací krémy, čtení a pití a jdeme si užívat Rujány, tak jak se sluší a patří. Je krásně, sluníčko svítí jako o život, příjemně pofukuje větřík, jen to moře kdyby bylo o pár stupínků teplejší a bylo by to celé dokonalé.
Zdenda je statečný a koupel si dopřál a jak koukáme, koupe se víc lidí.
Máme kliku, protože jsme zastavili na parkovišti, které je u pláže FKK, což je nudistická pláž a ještě ke všemu je tu kus pláže vymezený pejskům.
Opalování bez plavek si rádi užíváme, je to příjemné, když se nemusíme po vykoupání převlékat do suchých a osuší nás sluníčko. Ale je pravda, že kdo chce, plavky si nechává a nikomu to absolutně nevadí. Ale tady je to povolené a koho by to uráželo, může jít o kus dál na pláž, která je zase označená jako textilní. S plavkami. Večer všichni odjíždějí a my jsme opět osiřeli.
Tak, na jednu stranu jsme rádi, protože si nejsme úplně jistý, jestli tu můžeme stát přes noc, ale co jsme vylouskali z informační tabule, tak se tu nesmí kempovat, jako stavět stany a roztahovat markýzy.
Na pláži jsme byli skoro jako poslední a už nemáme potřebu posedávat před autem. Jen jsme si večer na grilu opekli bramboráčky a hned jsme vše po sobě uklidili, takže se snažíme nijak neprovokovat a zbytečně na sebe neupozorňovat.
Pozdě večer se přihnal déšť a krásně nám schladil vzduch. Zítra se přesuneme směrem na Sassnitz, odkud odjíždí Beáta s Leškem na sever a měli bychom se s nimi ještě jednou setkat.
Dnešní trasa je 70 km
