3.7.2017 Kodaň - DK

Kodaň je úžasné město, které je plně podřízeno cyklistům.

Dodnes jsem si myslela, Itálie je cyklistice velmi nakloněná, ale na Dánsko nemá. Kodaň je taková hodně zvláštní.

Historické jádro vlastně ani moc není, je to takové dost úžasná směsice starého a nového. Ovšem to nové je úchvatné. Tolik opěvovaní moderní architektura je vážně parádní. Staré domy jsou střídány s moderními domy, které obdivuhodně zapadají do celkového obrazu města.

Celá Kodaň se dá velmi, velmi pohodlně projet na kole a je to jediná možnost, jak jí za celý den projet a skouknout. Všechny staré a známé stavby jsou tak říkajíc na pětníku, ovšem hned za hranicemi centra je to taky zajímavé. My jsme kousek od všeho, a tak se můžeme vydat na malou prohlídku.

První na cestě je čtvrť Cristiania, která kompletně patří squatterům a různým lidem, vyznávající jiný druh života, než je bydlení v bytech a domcích, chození do práce a tak podobně.

Celou velkou oblast v 60 letech obsadili lidé, kterým se nelíbil obyčejný život nás, smrtelníků, proměnili ji v komunitní bydlení, kolektivní podnikání a prodávání kde čeho.

Osobně nejsem příznivcem tohoto způsobu života, nicméně, stlučené příbytky z různých stavebních materiálů, bydlení v plechových garážích a maličkých domcích, které jsou obklopeny nepořádkem, mi až tak úchvatné nepřijde. Nicméně, je to zase něco jiného na naší cestě, je to nová zkušenost a je to zase jiný pohled. Obyvatelé Christianie si sami vládnou a domek se tu nedá ani koupit a ani prodat.

Pokud by někdo měl zájem se sem přistěhovat, jakási správa komunity přidělí žadateli místo. Samozřejmě nevím, jak to celé funguje, ale projet se tímto územím je zajímavé.

Pokračujeme dál po nábřeží směrem na zámek Christiansborg. Staré královské sídlo, kde je dneska parlament.

Čekáme pod stromy, až se přežene jedna z mnohých přeháněk, abychom alespoň nějaké fotky měly v slunci. S přáteli se setkáváme u kostela Našeho spasitele, který se vyznačuje naprosto úžasnou věží.

Je známý také svojí úchvatnou zvonkohrou, která permanentně vyhrává. Kostel pochází z roku 1629.

Varhany složené z více jak 4000 trubek jsou také velmi staré, z konce 15.století.

Točený ochoz kolem celé koruny věže je moc hezky barevný a je vidět už z velké dálky.

Je čas na svačinku a ovocné taštičky ještě přišli k chuti. Mám je pro všechny sebou a kupodivu, zrovna svítí sluníčko. Rozcházíme se a pokračujeme dál přes náměstí Radhusplatsens budovou radnice a velmi pěkného hotelu Palace.

Mě se ovšem líbila nádherně vypracovaná kašna, kde bojuje rozzuřený býk s drakem. Po stranách je několik draků, kteří kašnu podpírají a jsou velmi krásně vypracované.

O kašně jsem se nic nedozvěděla, tak jen obdivujeme nádhernou práci z bílého mramoru.

Samozřejmě zábavný park Tivoli je ohromným lákadlem, hlavně pro rodiče s dětmi. Jedná so o jeden z nejstarších zábavných parků v Evropě a tuším i na světě. Ale tím si nejsem tak jistá.

Podle průvodce by mělo být Národní muzeum zdarma, není, a vstupné 90 Dk nás drobet odradilo. Nicméně, alespoň jsme se v závětří příjemně naobědvali a můžeme pokračovat dál.

Než jsme dojeli domů, několikrát jsme zmokli a několikrát jeli buď nabalený v bundách anebo pro změnu jen v krátkých tričkách.

Vracíme se zpět. Za naším stáním je hned ohromný park a mořská laguna. Po kávičce a odpočinku, jedeme ještě několik kilometrů po břehu zálivu. Je to něco neskutečného.

Tady je vše podřízeno lidem a jejich odpočinku. Ať už aktivnímu nebo jen tak lenošivému. Vše je umocněno velmi širokou, příjemnou asfaltkou, kde se perfektně jede.

Spousta laviček, odpadkových košů, vše je upravené, čisté a většinou vysekané.

Spousta sportovišť, jako třeba toto.

Po kratších úsekách jsou buď velmi vkusně zasazené na břeh restaurace, bistra, toalety a různě pojaté slunečné lázně kryté před větrem.

Zkrátka je to tu opravdu něco neuvěřitelně krásného, a i přes místní ceny, se tu každý musí cítit velmi příjemně. Jedeme skoro až k letišti v Kodani a na dohled je Oresundský most, kam míří většina Čechů a pokračuje dál do Švédska a hlavní destinace Norska.

Bohužel, mnoho kolegů Dánskem jen prolétne a jak jsme zjistili, většina jich ani v Dánsku nespala. Věřte, je to ohromná škoda. Dánsko stojí za samostatnou dovolenou a kousek z jeho krás probádat, poznat a vidět. Je to zase jiný kraj a jiný styl života.