28.7.2017 Husum - D

Jsme na pobřeží Severního moře v oblasti spolkové země Šlesvicko – Holštýnsko. Kopírujeme pobřeží a kus proti nám jsou Severofríské ostrovy.

Jenže, opět od rána prší a cokoliv by náhodou na moři bylo, my to stejně nemáme šanci vidět.

Je mlhavo, prší a fouká příšerný vítr. Nemá smysl tu zůstávat a tak jedeme dál. Mysleli jsme si, že kdyby bylo hezky, jeden den bychom zůstali na místě, ale hezky není a tak si ten den vybereme jindy.

Severofríské ostrovy jsou opravdu jen kousek od nás, ale dříve to byla pevnina. Místní stálo spoustu úsilí si nynější území na moři vyzískat a udržet.

Každopádně si tu postupem času vybudovali ohromnou, mnohakilometrovou hráz, který brání větrům a přílivovým vlnám v průniku do vnitrozemí.

Problémem je, že je tu velmi nízko položená země, která samozřejmě bývala často zatopená příbojem. Stovky kilometrů hrází jsou výsledkem snah a nutno říct, že velmi úspěšných snah.

Celá ohromná oblast je díky odvodňovacím kanálům jedna ohromná pastvina. Ohromné množství ovcí se pase nejen na celém valu, ale i pod ním. Na vyšších místech se pěstuje pšenice a kukuřice, ale jakmile je pole trochu níže, hned je na něm pastvina anebo jen louka na píci. Spoustu prostoru zabírají mokřady s množství překrásných vodních ptáků, které jsme nikdy neviděli. Opět máme den jak vystřižený z meteorologické příručky. Do odpoledne jsme kromě sněžení, hurikánu a krupobití okusili všechno.

Blesky, hromobití, déšť, slunce a samozřejmě silný vítr. Máme krásných 14 °C v poledne, pak se teplota vyhoupne na 21 a odpoledne opět padá teplota dolů.

Okolo celé hráze vede úzká silnice, ale vlastně moře není vidět vůbec, ale je tu spousta vyhlídkových cestiček na hráz.

Několik parkovišť je pro nás se zákazem, což se začíná jevit jako menší problém, není kde zaparkovat, kromě kempů. Zdenda vytipoval opět úžasné místo na břehu jakéhosi přístaviště. Ono je to spíše zdymadlo, kde je velká policejní loď a několik hal čehosi, a hlavně velké oplocené skladiště pro stavbu hrází. Je tu ještě jedno parkoviště na hrázi, mnohem hezčí, ale to už je vysloveně na Vidrholci a my bychom dneska rádi grilovali a tady jsme maličko krytý. Pokud do večera vítr poleví, přejedeme o 100 m dál.

Pustila jsem se opět do pečení povidlových a tvarohových taštiček z kynutého těsta. Včera už jsem konečně po měsíci byla na kloudném nákupu, mám veškeré ingredience a mohu se realizovat.

Samozřejmě, vytáhneme centrálu, protože proudu je málo, sluníčka ještě míň a malá dobrůtka k odpolední kávičce nebo k čaji o páté přijde k chuti.

Zdendovi se podařilo manévrováním postavit tak, že můžeme grilovat.

Fouká vítr, klasika, ale svítí sluníčko.

Sice musíme být ve stínu a v bundách, ale to nevadí. Máme grilovací německé kolbásky, grilovací sýr a kousek naloženého kuřátka.

Takže velká dobrota a k tomu jsme si opekli na roštu pár plátků brambor. To jen aby se neřeklo. 

Dnešní trasa je: 104 km